Kapitola 2.4 Forward Snake – Výukový program pro řízení

Někde jsem četl frázi: „Úspěch je hra s čísly.“ V případě učení jízdy je úspěchem počet opakování. Minule jsme se naučili nastartovat a zastavit auto přesně tam, kde je to potřeba. Doporučil bych každou novou lekci začít zopakováním toho, co bylo probráno – je to nutné k tomu, abyste se dostali do práce, dostali se do nálady a „zahřáli se“. Pokud se hned začnete učit novou látku, pak budou podle mého názoru velké mezery ve vnímání. Proto, i když prvních deset až patnáct minut (někdy až půl hodiny) každé nové lekce zabere opakování, nebude to marné, protože to půjde do jednoho „prasátka“ tréninku.

Po dokončení několika jízd se starty a zastávkami podél značek a po zapamatování všech akcí nezbytných k tomu můžete přistoupit k další fázi tréninku – cvičení „Forward Snake“.

Nejprve si ujasněme, proč je toto cvičení potřeba.

Již dříve jsem řekl, že hlavním ovládacím orgánem v autě je volant, protože pokud se pohybujeme v autě rychlostí vyšší než čtyřicet kilometrů za hodinu, pak účinek na brzdy vede k tomu, že auto samozřejmě reaguje, ale po nějaké době dojde k úplnému zastavení; reakce auta na volant je téměř okamžitá. To je důvod, proč je Forward Snake základní cvičení určené k rozvoji dovedností vytvářet takové trajektorie pohybu, aby se vůz předvídatelně a předem vyhýbal překážkám. Vše se přitom musí dít tak, aby oči řidiče viděly, kam chce jet, a jeho ruce cvičenými akcemi zvolily takový úhel natočení volantu, při kterém by tam auto „magicky“ samo jelo.

Určitá obeznámenost s rozměry vozu nastává již ve fázi „start-stop“, protože kromě zastavení přísně naproti každé značce je také nutné udržovat vzdálenost asi půl metru od pravé nebo levé strany vozu k značce. Zpravidla je zpočátku téměř nemožné dodržet potřebnou vzdálenost od žetonů, ale na tom není nic špatného.

Pro začátek bych doporučoval řídit hada co nejlépe – je jedno jak, prostě jeďte. Dvě nebo tři jízdy dají jasnou představu o tom, jak člověk cítí rozměry vozu a volantu, tedy jak dobře je řidič schopen postavit trajektorii a jak vidí auto v prostoru.

Komentáře uživatelů (2)

<strong>2.4.2 První průchod hada</strong>

Trajektorie pohybu po prvním průjezdu hada „jak se to stane“ vypadá zpravidla takto (obr. 2.58): jde o rozmáchlou sinusoidu, která ukazuje, že průjezd auta probíhá daleko od žetonů. Nejen, že takový pohon vyžaduje velkou plochu, je také fyzicky náročný – musíte točit volantem z jedné do druhé.

Obrázek 2.58 První jízda serpentýnou vpřed: žádná jasná pravidla, stačí s ní jet „jak chcete“, abyste získali představu o rozměrech vozu a volantu.

Ze zkušenosti s učením se řídit
Cvičné auto by podle mě nemělo být vybaveno posilovačem řízení. A to není nutné k tomu, abychom žákovi co nejvíce ztížili život a vštípili mu sparťanské dovednosti – ve skutečnosti auto bez posilovače řízení nutí řidiče točit volantem pouze za jízdy. S posilovačem se volant otáčí velmi snadno a vyžaduje hodně sebekázně a sebeorganizace, aby se nezatočil víc, než je nutné. Zároveň bude pro instruktora velmi těžké vysvětlit, proč se má volantem točit méně, ale začít dříve, a ne více a začít později. Auto bez posilovače řízení umožňuje přesněji synchronizovat volant a pedály – student cítí, jakou trajektorii pohybu při dané rychlosti získá.

Nyní si představte, že prostor pro jízdu klikatým vzorem po stranách čipů je omezený (a v reálné situaci na silnici je to přesně tak – prostor pro objíždění překážek je vždy omezen okrajem vozovky, zaparkovanými auty atd.). Ukazuje se, že při takové trajektorii hada auto zřetelně překračuje vozovku (obr. 2.59). Je naprosto nenormální řídit auto s takovým smyslem pro velikost: na široké silnici (například na nějaké avenue) je většinou místa dost, takže to může vytvářet iluzi, že řidičské schopnosti jsou zcela dostatečné. Jakmile se však stejný řidič se stejnými dovednostmi dostane do úzké ulice – kde auta parkují na obou stranách a projíždějící auta se objevují ve vzdálenosti 30-40 centimetrů mezi zrcátky (nebo i méně) – v tomto případě začínají problémy: od zvýšené srdeční frekvence až po úplnou strnulost způsobenou nervovým šokem. A v takovém stavu je velmi snadné udělat chybu.

Obrázek 2.59 Šikmá trajektorie pohybu není vhodná, pokud jsou na stranách žetonů omezení.

Pojďme zjistit, proč dochází k tak rozsáhlé trajektorii pohybu. Když řidič sedí za volantem auta, dívá se doleva, nevidí prostor za autem asi na jeden metr a při pohledu doprava nevidí prostor za autem asi na tři metry (obr. 2.60b). Před předním nárazníkem vozu jsou skryty před zrakem řidiče asi tři metry a téměř stejně mnoho není vidět ve zpětných zrcátkách za vozem (obr. 2.60a). Kolem vozu se tak vytvoří určitá oválná „slepá“ zóna, posunutá mírně doprava od podélné osy vozu (obr. 2.60c).

Obrázek 2.60 Mrtvý úhel kolem vozidla.

Je zcela zřejmé, že při jízdě kolem skutečné překážky se řidič snaží ji co nejvíce objet, aby byla neustále v jeho zorném poli. Pokud existuje oblast, která umožňuje obejít překážku tímto způsobem, nejsou žádné problémy. Pokud je oblast omezená a musíte využít dostupnou mezeru, pak to nejčastěji vede k chybě – řidič narazí do překážky pravou nebo levou stranou vozu.

Právě z toho důvodu je nutné umět sestavit správnou trajektorii pohybu auta, která vám umožní objíždět překážky na co nejbližší vzdálenost (deset až patnáct centimetrů), a navíc minimalizuje nutnost otáčet volantem. Taková trajektorie je přerušovaná čára. Je to znázorněno na obrázku 2.61.

Obrázek 2.61 Správná trajektorie vozu při pohybu hadovitým pohybem prochází co nejblíže k čipům a je přerušovaná.

S rozmáchlým hadem musíte otáčet volantem z jednoho zámku do druhého a sinusovka dráhy má tendenci s rostoucí rychlostí neustále zvyšovat svou amplitudu. Při jízdě po přerušované čáře (zatáčka – rovně – zatáčka – rovně) může řidič „brousit“ blízko značek, což zaručuje bezpečnou mezeru. Zároveň bude prostor, kterým had prochází, co nejužší, to znamená, že vozovka bude využívána co nejhospodárněji. Jinými slovy, řidič bude schopen projet i tou nejužší mezerou, aniž by riskoval sebe nebo ostatní. Navíc s minimálním otáčením volantu bude auto méně náchylné na houpání, což znamená, že slalom lze projet vyšší rychlostí.

Komentáře uživatelů (3)

<strong>2.4.3 Účel cvičení hada</strong>

Který řidič se podle vás snáze pohybuje v dopravním proudu – ten, jehož smysl pro rozměry auta je 1,5–2 metry kolem auta, nebo ten, který cítí rozměry 10–15 centimetrů? Samozřejmě ten druhý, protože v reálných jízdních podmínkách se bude cítit jako ryba ve vodě. Proto při cvičení „Dopředný had“ není úkolem jen projet určený úsek cvičiště a nějak obejít značky. Cílem je splnit určité požadavky při jízdě hadem: musíte jet rychlostí 10-15 km/h s co nejtěsnější trajektorií na druhý rychlostní stupeň a to vše zcela reflexivně. Při jízdě kolem serpentiny tímto způsobem bude rychlost reakce řidiče na polohu vozu v prostoru 0,2-0,3 sekundy. Pokud vezmeme v úvahu běžnou jízdu v typickém městském provozu rychlostí 60-70 km/h, uvidíme, že řidič má na rozhodnutí v tomto režimu obvykle 2-3 sekundy. Pokud tedy řidič myslí desetkrát rychleji, pak se to, co se děje venku, dá přirovnat ke zpomalenému filmu. Jinými slovy, má obrovské množství času na to, aby auto vědomě ovlivňoval a vybudoval bezpečnou trajektorii pohybu v „online“ režimu, tedy za neustálého přizpůsobování se vznikajícím podmínkám.

Další důležitý bod, který je třeba mít na paměti, když děláte hada: všechny chyby, které při provádění tohoto cvičení uděláte, se sčítají.

Ze zkušenosti s učením se řídit
Jak jsem již zmínil dříve, k provádění různých cvičení, včetně dopředného hada, musíte použít alespoň pět nebo šest žetonů. Tři nebo čtyři žetony jsou příliš málo, protože chyby nashromážděné studentem v tomto případě nemohou mít znatelné důsledky. Když je dostatek žetonů, pak na konci cvičení nahromaděné chyby jasně ovlivní celkový výsledek, což dá signál, že stojí za to věnovat pozornost určitým bodům. Chybou je zpravidla to, že žák otočí volantem ve špatnou dobu, špatnou rychlostí a pod špatným úhlem.

Podle mého hlubokého přesvědčení by značky používané pro cvičení na cvičišti měly být vysoké – ne méně než 1,2 metru. Na začátku svého výcviku se budoucí řidič musí naučit budovat trajektorii pohybu a samostatně vidět své chyby. Pokud používáte běžné dopravní kužely (jak je nyní v mnoha autoškolách velmi módní), tak člověk, který usedne za volant poprvé, tyto vlastnosti prostě neuvidí (o tom, že určitá oblast kolem auta není vidět, jsme již mluvili výše). Student tedy musí buď přijmout slovo instruktora, nebo si sám sebe nějak představit zvenčí, což je v počáteční fázi výcviku poměrně obtížné. Z vlastní zkušenosti vím jistě, že když student již ví, jak sestavit trajektorii pro auto pomocí vysokých značek, pak pokud je nahradí nízkými značkami, nic se nezmění – když se řidič naučil dívat se před auto, chápat, kde co je, a představit si to vše v prostoru, velmi snadno si poradí s nízkými značkami. Pokud se okamžitě naučíte na nízkých žetonech, zaprvé to bude trvat mnohem více času a za druhé, jen když jste řídili hada po sinusoidě a podařilo se mu nenarazit na žádný z žetonů, je nepravděpodobné, že se student naučí cítit rozměry svého auta, protože nebude vědět, kde a v jaké vzdálenosti od žetonů jel.

Dovolte mi zopakovat, že prvním cílem provedení úklonu vpřed je cítit rozměry vozu, to znamená naučit se „tlačit“ na překážku ve vzdálenosti 10–20 centimetrů, aniž byste do ní narazili. Když si takto osvojíte dovednost jízdy kolem čipů, v reálných podmínkách se člověk určitě dokáže držet půl metru od nejbližšího auta.

Druhým cílem tohoto cvičení je naučit se jasně cítit „rovný volant“. Při přechodu z oblouku na přímku a naopak si musí řidič uvědomit, v jakém časovém okamžiku přední kola vozu jela rovně a kdy byla natočena.

K tomu všemu musí žák rozumět vztahu: jede-li auto trochu rychleji, pak se musí s volantem pracovat odpovídajícím způsobem rychleji; Pokud auto jede pomaleji, pak je potřeba točit volantem pomaleji. Z tohoto důvodu by se také měla měnit vzdálenost mezi čipy (obr. 2.62). Obvykle začínám se vzdáleností 10 kroků mezi žetony, poté ji mohu zvýšit na 12 kroků nebo snížit na 7-8 kroků (optimální vzdálenost pro projetí hada je však 10 kroků mezi žetony).

Obrázek 2.62 Vzdálenost mezi čipy by se měla měnit.

Mimochodem.
Rád bych řekl zvláštní slovo o pneumatikách, které se na některých cvičištích používají jako pulty. Žádný instruktor se zdravým rozumem by studentovi nedovolil jet tak blízko k pneumatikám, že by hrozilo poškrábání bočnice nebo promáčknutí prahu, což znamená, že dráha objíždění pneumatik by byla záměrně zvýšena. Z tohoto důvodu musí být čipy bezpečné a takové, aby se nebály „rozdrtit“. Pokud tlačíte žetony v počáteční fázi, je to dobré, bez ohledu na to, jak divně to zní. V tomto případě chápete, že to nemůžete udělat, bylo to špatně. A pouze opakovaným opakováním s odstraněním všech chyb se rozvíjí smysl pro rozměry vozu, trajektorii pohybu, okamžik zahájení pohybu a rychlost reakce.

K úspěšnému řízení hada se musíte naučit dodržovat pouze dvě pravidla. Pokud si na ně přijdete a pak budete dostatečně dlouho cvičit – jedno nebo dvě stě opakování, pak budete schopni auto plně nasměrovat přesně tam, kam se vaše oči dívají, tedy tam, kam je to v danou chvíli potřeba. Navíc k ovládání dojde reflexivně – příkaz půjde z očí přímo do rukou, čímž se obejde rozumění mozku, což výrazně šetří čas.

Přes veškerou zdánlivou složitost nezabere celková doba tréninku roky, ale pouze 40 minut vytrvalého tréninku, pokud pochopíte, jaké cíle sledujete.

Komentáře uživatelů (1)

<strong>2.4.4 „Pravidlo středního regálu“</strong>

Takže první pravidlo, které se musíte naučit striktně dodržovat, je takzvané „pravidlo středního postoje“.

Asi víte, že když auto jede rovně třeba na sněhu, zanechá jen dvě stopy. Jakmile ale řidič otočí volantem třeba doprava, auto zanechá ve sněhu čtyři stopy – přední kola zanechají své stopy a zadní kola – své. V tomto případě zadní kola přeruší trajektorii a posunou se blíže středu zatáčky než přední. Při analýze těchto stop si lze všimnout, že mezi bokem vozu a stopou zadního kola na stejné straně při zatáčení vzniká určitý ostrý úhel. Pokud například řidič netočí volantem nadoraz, ale jen napůl, pak bude řez od zadních kol výrazně menší. Tímto způsobem lze seříznutím kol zadní nápravy vytvořit velmi velké množství ostrých úhlů – od přímočarého pohybu vozu až po jeho zatáčení v maximálním úhlu. Zároveň si lze všimnout zajímavé vlastnosti: přes veškerou různorodost těchto úhlů začínají vždy z jednoho bodu. A tímto bodem není nic jiného než střední sloupek vozu. Abyste se tedy vyhnuli nárazu do překážky, kterou obcházíte, musíte se otočit až poté, co je tato překážka v úrovni středního sloupku (obr. 2.63). Některá auta nemají B-sloupek (například dvoudveřová auta), v takovém případě může jako referenční bod sloužit rameno řidiče.

Obrázek 2.63 Abyste nenarazili na překážku, kterou obcházíte, měli byste se otočit až poté, co bude tato překážka v úrovni prostředního sloupu.

Mimochodem.
Některá auta (zejména některé modely BMW) mají progresivní úhly řízení, což těmto vozům umožňuje zatáčet mírně strměji než standardní vozy. V tomto ohledu byste v takových autech měli odbočit o něco později než B-sloupek.

Nyní si představte, že čip je daleko od boku auta. V tomto případě, aby se kompenzovalo takové odstranění, bude nutné otočit dříve. Obrázek jasně ukazuje, že pokud je překážka metr od boku auta, můžete se otočit metr před prostředním sloupkem – čip bude jasně „rozdrcený“. Ze stejných důvodů: pokud je překážka dva metry od boku, pak se musíte otočit dva metry před prostředním sloupkem. Protože poloměr otáčení zadního vnitřního kola je přibližně tři metry, odpovídající předstih, když je překážka daleko od boku vozu, také nepřesáhne tři metry.

Chtěl bych zdůraznit, že byste měli otáčet volantem pouze za jízdy. V žádném případě nenajíždějte ke značce se středním sloupkem auta, na místě neotáčejte volantem (to jde obzvlášť snadno u auta s posilovačem) a rozjeďte se. V tomto případě nebude nic fungovat – s největší pravděpodobností auto narazí na překážku a poškrábe bok.

Kde lze v praxi uplatnit „pravidlo středního postoje“? Nejjednodušší možností je vyjet z parkovacího místa nebo garáže vpřed (obr. 2.64a). Předpokládejme, že při výjezdu z parkoviště řidič osobního auta okamžitě otočil volantem – v tomto případě zadní kola přeruší trajektorii a auto narazí bokem do souseda (obr. 2.64b). Druhý řidič jede trochu na rovných kolech, dokud není středový sloupek jeho auta v rovině s rohem sousedního auta, načež otočí volant a v klidu vyjede z parkoviště. Samozřejmě je v tomto případě trajektorie potřebná pro odbočení o něco širší, ale hlavní je, že sousední vůz není ovlivněn a všechna auta jsou v bezpečí.

Obrázek 2.64 Použití „pravidla středního sloupku“ k výjezdu z parkovacího místa.

V budoucnu se setkáme s více než jedním případem použití „pravidla středního postoje“, proto se v této fázi omezíme jen na takový jednoduchý příklad. Prozatím jen poznamenáme, že hlavním účelem „pravidla B-sloupku“ je chránit vnitřní stranu vozu před poškozením.

Komentáře uživatelů (1)