PŘEDPISY PRO PODLAHY 2.03.13-88 – SP 29.13330.2011

SCREAD SNIP 2.03.13-88 STANDARDY „PODLAHY“ – SP 29.13330.2011

Váš prohlížeč nepodporuje rámy

Úvod:

1.1 Tento soubor pravidel platí pro navrhování podlah v průmyslových, skladových, obytných, veřejných, administrativních, sportovních a bytových budovách.

1.2 Návrh podlah by měl být proveden v souladu s požadavky federálního zákona ze dne 30. prosince 2009 č. 384-FZ „Technické předpisy o bezpečnosti budov a konstrukcí“ a s přihlédnutím k požadavkům stanoveným pro:

podlahy v obytných a veřejných budovách – SP 54.13330, SP 55.13330 a SNiP 31-06;

podlahy v průmyslových prostorách s technologickými procesy nebezpečnými z hlediska požáru a výbuchu – v souladu s požadavky federálního zákona ze dne 22. července 2008 č. 123-FZ „Technické předpisy o požadavcích na požární bezpečnost“ a předpisy [1];

podlahy s normovaným ukazatelem tepelné absorpce povrchu podlahy – SP 50.13330

podlahy zhotovené na podlahách, podléhající posledně uvedeným požadavkům na ochranu proti hluku – SP 51.13330 a ustanovení [3];

podlahy v budovách a areálech pro hospodářská zvířata, drůbež a kožešiny – SNiP 2.10.03;

podlahy vystavené kyselinám, zásadám, olejům a jiným agresivním kapalinám – SNiP 2.03.11;

podlahy ve sportovních zařízeních – SNiP 31-05 a doporučení [4], [5], [7];

podlahy v chlazených místnostech – SNiP 2.11.02; podlaží ve skladových budovách – SP 56.13330.

1.3 Při navrhování podlah je nutné dodržet další požadavky stanovené projektovými normami pro konkrétní budovy a stavby, požárně bezpečnostními a hygienickými normami a také technologickými normami pro navrhování.

1.4 Stavební a instalační práce na výrobě podlah a jejich převzetí do provozu musí být prováděny s ohledem na požadavky stanovené v SNiP 3.04.01.

1.5 Tyto normy se nevztahují na navrhování snímatelných podlah (zvýšených podlah) a podlah umístěných na konstrukcích na půdách s permafrostem.

2 potěr (základ pro podlahovou krytinu)

2.1 V případě potřeby by měl být zajištěn potěr: vyrovnání povrchu podkladové vrstvy;

rozložení zatížení mezi tepelně a zvukově izolační vrstvy; zajištění normované tepelné absorpce podlah;

vytváření svahů na podlahách podél podlah.

2.2 Minimální tloušťka cementově-pískového nebo betonového potěru pro vytvoření sklonu v místech sousedících s drenážními vanami, kanály a odtokovými kanály by měla být: při pokládání na podlahové desky – 20 mm, na tepelně a zvukově izolační vrstvu – 40 mm. Tloušťka potěru pro zakrytí potrubí (včetně vytápěných podlah) musí být minimálně o 45 mm větší než průměr potrubí.

2.3 K vyrovnání povrchu podkladní vrstvy a zakrytí potrubí, jakož i k vytvoření spádu na stropě, monolitické potěry z betonu třídy minimálně B12,5 nebo cementopískové malty na bázi suchých stavebních podlahových směsí. na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 15 MPa.

2.4 Pro samonivelační polymerní nátěry musí být monolitické potěry vyrobeny z betonu třídy ne nižší než B15 nebo z cementopískových malt ze směsí suchých stavebních podlah na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 20 MPa.

2.5 Potěry kladené na elastickou tepelně a zvukově izolační vrstvu z betonu třídy ne nižší než B15 nebo cementopískových malt ze suchých stavebních podlahových směsí na cementovém pojivu s pevností v tlaku minimálně 20 MPa.

2.6 Tloušťka potěru s chladicími trubkami v desce umělého kluziště má být 140 mm.

2.7 Tloušťka monolitických potěrů z disperzních samozhutnitelných malt na bázi suchých směsí stavebních podlah s cementovým pojivem, sloužících k vyrovnání povrchu podkladní vrstvy, musí být minimálně 1,5násobek průměru maximálního plniva obsaženého ve skladbě. .

2.8 Pevnost adheze (přilnavosti) potěrů na bázi cementového pojiva k betonovému podkladu ve stáří 28 dnů musí být minimálně 0,6 MPa. Přídržnost zatvrdlé malty (betonu) k betonovému podkladu po 7 dnech by měla být minimálně 50 % projektové hodnoty.

2.9 Při koncentrovaném zatížení podlahy větším než 20 kN by měla být tloušťka potěru podél tepelně nebo zvukově izolační vrstvy stanovena výpočtem pro místní stlačení a proražení podle metody výpočtu uvedené v SP 52-101 [ 6].

2.10 Na napojení potěrů provedených přes zvukově izolační podložky nebo zásypy s jinými konstrukcemi (stěny, příčky, potrubí procházející podlahami apod.) musí být na celou tloušťku potěru zajištěny spáry šířky 25 – 30 mm, vyplněné zvukově izolačním materiálem. .

2.11 Aby se eliminovaly mokré procesy, urychlila se práce a také se zajistila normální absorpce tepla podlahy, měly by být použity prefabrikované potěry ze sádrových vláken, dřevěné hobliny a cementové hobliny nebo překližky.

2.12 Lehké betonové potěry pro zajištění normální tepelné absorpce podlahy musí být třídy ne nižší než B5 a pórovitá cementově písková malta s pevností v tlaku minimálně 5 MPa.

2.13 Odchylky povrchu potěru od vodorovné roviny (vzdálenosti mezi kontrolním dvoumetrovým pásem a zkoušeným povrchem) by u nátěrů z kusových materiálů podél mezivrstvy neměly přesáhnout mm:

ze směsi cement-písek, xylolit, polyvinylacetát-cement-piliny,

i pro pokládku lepicí hydroizolace.4

na bázi syntetických pryskyřic a lepicích kompozic na bázi cementu, jakož i linolea, parket, laminovaných parket, rolovacích materiálů na syntetické bázi

do vláknitých a polymerních samonivelačních nátěrů. 2

2.14 V místnostech, během kterých jsou možné změny teploty vzduchu (kladné i záporné), je nutné zajistit dilatační spáry v cementově pískovém nebo betonovém potěru, které se musí shodovat s osami sloupů, švy podlahových desek , dilatační spáry v podkladní vrstvě. Dilatační švy musí být vyšívány polymerní elastickou kompozicí.

2.15 U potěrů vytápěných podlah je nutné zajistit dilatační spáry řezané v podélném a příčném směru. Švy jsou proříznuty po celé tloušťce potěru a vyšívány polymerní elastickou kompozicí. Rozteč dilatačních spár by neměla být větší než 6 m.

3 Substrát

3.1 Netuhé podkladní vrstvy (z asfaltového betonu; kamenné materiály vybraného složení, struskové materiály, drcené a štěrkové materiály včetně ošetřených organickými pojivy; zeminy a místní materiály ošetřené anorganickými nebo organickými pojivy) lze použít s výhradou jejich povinné mechanické hutnění.

3.2 Tuhá podkladní vrstva (beton, železobeton, železobeton, železobeton vyztužený ocelovými vlákny (SFRC) a železobeton vyztužený ocelovými vlákny (SFRC)) musí být vyrobena z betonu třídy ne nižší než B22,5.

Pokud je podle výpočtů tahové napětí v podkladní vrstvě betonu třídy B22,5 nižší než vypočtené, je povoleno použít beton třídy ne nižší než B7,5 s vyrovnávací mazaninou ne nižší než B12,5. XNUMX se aplikuje před aplikací podlahové krytiny

– při nanášení všech typů nátěrů, kromě samonivelačního polymerního tmelu přímo na betonový podklad a ne nižšího než B15 – při nanášení samonivelačního polymerního tmelu přímo na betonový podklad.

3.3 U podlah, které mohou být za provozu vystaveny agresivním kapalinám, látkám živočišného původu a organickým rozpouštědlům jakékoli intenzity, případně vodě, neutrálním roztokům, olejům a emulzím střední a vysoké intenzity, musí být zajištěna pevná podkladová vrstva.

3.4 Tloušťka podkladové vrstvy se stanoví výpočtem pevnosti stávajícího zatížení a musí být nejméně, mm:

struska, štěrk a drcený kámen 80

beton v obytných a veřejných budovách 80

beton ve výrobních prostorách 100

3.5 Při použití betonové podkladní vrstvy jako krytiny nebo podkladu pro krytinu bez vyrovnávací stěrky je třeba její tloušťku zvýšit o 20 – 30 mm oproti výpočtové.

3.6 Podkladní vrstva asfaltového betonu by měla být provedena ve dvou vrstvách, každá o tloušťce 40 mm – spodní vrstva z hrubého asfaltového betonu (pojiva) a horní vrstva z litého asfaltového betonu.

3.7 Odchylky (vzdálenosti mezi kontrolním dvoumetrovým pásem a zkoušeným povrchem podkladové vrstvy) by neměly přesáhnout ve vrstvách mm:

písek, štěrk, struska, drcený kámen. 15

beton pod betonové krytiny, krytiny nad vrstvou cementopískové malty a pod

vyrovnávací vazby. 10

beton pod krytiny na vrstvu horkého bitumenového tmelu a při pokládce nalepený

beton pod obklady z dlaždic s vrstvou na bázi syntetických pryskyřic a lepicí kompozice na bázi cementu, pod obklady z linolea, parket, laminátu, rolovacích materiálů na bázi syntetických vláken, jakož i pod polymer

samonivelační nátěry.. 2

3.8 Při použití tuhé podkladní vrstvy k zamezení deformace podlahy z důvodu možného sedání stavby je nutné ji odříznout od sloupů a stěn přes těsnění z rolovaných hydroizolačních materiálů.

3.9 V tuhých podkladních vrstvách musí být zajištěny teplotně smrštitelné spoje umístěné ve vzájemně kolmých směrech. Rozměry ploch ohraničených osami dilatačních spár by měly být stanoveny v závislosti na teplotních a vlhkostních podmínkách podlah s přihlédnutím k technologii stavebních prací a přijatým návrhovým rozhodnutím.

Vzdálenost mezi dilatačními spárami by neměla přesáhnout 30násobek tloušťky desky podkladové vrstvy a hloubka dilatační spáry by měla být minimálně 40 mm a ne méně než 1/3 tloušťky podkladové vrstvy. Zvětšení vzdálenosti mezi dilatačními spárami by mělo být odůvodněno výpočtem teplotních vlivů s přihlédnutím k konstrukčním vlastnostem podkladové vrstvy.

Maximální poměr délky úseků ohraničených osami dilatačních spár k jejich šířce by neměl překročit 1,5.

Po dokončení procesu smršťování musí být dilatační spáry utěsněny tmelem na bázi portlandského cementu třídy ne nižší než M400.

3.10 V místnostech, při kterých jsou možné změny teploty vzduchu (pozitivní i negativní), musí být dilatační spáry vyšity polymerovou elastickou kompozicí. Pro ochranu dilatačních spár lze použít elastické izolační pásky.

3.11 Na otevřených plochách s propustnou podlahovou krytinou by měly být dilatační spáry použity jako trávník pro drenážní systém. Jejich spojování by mělo být provedeno polymerní elastickou kompozicí porézní struktury.

3.12 Dilatační spáry stavby je nutné v betonové podkladní vrstvě opakovat a provádět v celé její tloušťce.

3.13 V místnostech se standardizovanou vnitřní teplotou vzduchu, kdy se dno betonového základu nachází nad slepou částí budovy nebo pod ní nejvýše 0,5 m, pod betonovou základnou podél vnějších stěn oddělujících vytápěné místnosti od nevytápěných těch, na podklad se položí vrstva 0,8 šířky m anorganické vlhkovzdorné izolace o tloušťce stanovené z podmínky zajištění tepelného odporu této izolační vrstvy není menší než tepelný odpor vnější stěny.

4 Základní zemina pro podlahy

10.1 Půdní základ pod podlahami musí zajistit vnímání rozloženého zatížení přenášeného podkladovou vrstvou na základě podmínek pevnosti a maximálního snížení velikosti svislých deformací povrchu podlahy.

10.2 Jako podklad pod podlahy není dovoleno používat rašelinu, černozem a jiné rostlinné zeminy, jakož i slabé zeminy s modulem přetvoření menším než 5 MPa. Pokud jsou tyto zeminy v základu pod podlahami, je nutné je nahradit nízko stlačitelnými zeminami o tloušťce stanovené výpočtem. Sypké zeminy a přírodní zeminy s narušenou strukturou musí být předem zhutněny na stupeň, který splňuje požadavky SNiP 3.02.01.

10.3 Pokud se dno podložní vrstvy nachází v zóně nebezpečného kapilárního vzlínání vytrvalých nebo sezónních podzemních vod, mělo by být provedeno jedno z následujících opatření:

snížení horizontu podzemní vody;

zvýšení úrovně podlahy instalací půdních polštářů z hrubého písku, drceného kamene nebo štěrku;

pro betonovou podkladní vrstvu – použití hydroizolace k ochraně proti podzemní vodě v souladu s 7.7 nebo instalace kapilárních vrstev z geosyntetických materiálů.

10.4 Při umisťování budov a staveb v oblastech se vzdouvajícími se zeminami je nutné eliminovat vztlakové deformace:

snížení hladiny podzemní vody pod zámrznou hloubku základny nejméně o 0,8 m;

instalace tepelně izolačního náspu s případným použitím vrstev tepelně izolačních materiálů pro snížení hloubky promrzání vzduté zeminy;

úplné nebo částečné nahrazení svážné zeminy v mrazové zóně zeminou netěženou.

10.5 Nekamenovitý půdní základ pod betonovou podkladní vrstvou musí být předem vyztužen drtí nebo štěrkem, zapuštěným do hloubky minimálně 40 mm.