Psychické problémy drogově závislého

Drogy jsou lidem známé již několik tisíc let. Používali je lidé různých kultur a k různým účelům: při náboženských rituálech, k obnovení síly před bitvami, ke změně vědomí, v lékařství jako léky proti bolesti. Až do začátku 20. století neexistovala prakticky žádná omezení výroby a spotřeby drog. Byly učiněny pokusy o snížení a zákaz, ale zpravidla byly neúspěšné.

Už od starověku známé zneužívání drog se nyní rozšířilo do rozměrů, které znepokojují celou světovou komunitu. Drogy nejsou jen látky škodlivé pro zdraví. Rychle a nenávratně ničí lidské tělo a osobnost. Drogově závislí se většinou stávají a zůstávají těmi lidmi, kterým chybí fyzická i psychická síla k tomu, aby našli své místo v životě ve skutečně těžkých podmínkách moderního boje o seberealizaci jedince. Člověk, který jde cestou narkomana, postupně ničí své nejlepší mravní vlastnosti, stává se nedostatečným, ztrácí přátele, posléze rodinu, zůstává bez práce, zaplete se do kriminálního prostředí a přináší sobě i svému okolí mnoho problémů.

Psychologická charakteristika drogové závislosti je založena na tom, že užívání jakékoli omamné látky stimuluje zvýšenou produkci hormonů štěstí – endorfinů. Ale když přejdete do stavu střízlivosti, produkce hormonů se sníží, protože přirozený proces je narušen. Závislý člověk začíná chápat, že k uspokojení potřeb je zapotřebí nová dávka drogy. Vzniká fyzická závislost, pod jejímž vlivem osobnost dále degraduje. Proto se u drogově závislých vyvinou určité psychologické vlastnosti.

Bývalý narkoman je člověk, který z určitých důvodů přestal s drogami. Když pacient odmítá drogy sám o sobě, motivuje se a využívá sílu vůle, aby se vyhnul užívání látky, navzdory psychofyzické přitažlivosti. Samoléčba se nedoporučuje, protože bez pomoci specialistů se závislý nebude moci zbavit fyzických a psychických závislostí a obnovit fungování těla. Při samostatném boji s drogovou závislostí zůstává psychologie bývalého narkomana. Pacient se motivuje, trénuje svou vůli, hledá nové koníčky, ale pravděpodobnost zhroucení zůstává, protože psychika člověka zůstává nestabilní a zaměřená na příjem potěšení z drog. Proto se má za to, že fráze „Nejsou žádní bývalí drogově závislí“ je nesprávná pouze při komplexní a kvalitní rehabilitaci.

Rychlost rozvoje závislosti je dána mnoha faktory – typem drogy, fungováním mozku, dědičností, pohlavím a dokonce i věkem. U dětí, teenagerů a žen se například závislost vyvíjí rychleji.

Někdy slyšíte, že ta či ona droga je „light“. Opravdu neexistují žádné „měkké“ nebo „tvrdé“ drogy. Užívání všech drog vede ke vzniku závislosti, jediný rozdíl je v rychlosti: u některých látek se to děje rychleji, u jiných – pomaleji.

V poslední době se změnil společenský portrét narkomana. Stále méně často je typickým narkomanem asociální, kriminalizovaný jedinec. Stále častěji se jedná o obyčejné lidi se zaměstnáním, rodiny a dokonce i o teenagery ve školním věku. Navíc je často zcela nemožné zvenčí určit, že člověk užívá drogy. A bohužel často uběhnou roky, než se rodina dozví, že jejich blízký užívá drogy (i systematicky a nitrožilně). Během této doby se vytváří silná závislost.

Drogová závislost se netýká jen člověka, který ji užívá, ale i jeho blízkých. Tento vzájemný vliv se v psychologii nazývá „spoluzávislost“. Mimochodem, sami příbuzní závislého mohou často podporovat užívání drog a dokonce svým chováním vyvolat recidivu. Například přílišná kontrola, „zachraňování“, „zakrývání“, zahlazování následků užívání. Pomoc spoluzávislým je tedy rozhodně potřeba. Jednak pro vlastní duševní pohodu (i když se o sebe nejčastěji nechtějí starat). Za druhé, aby závislý dospěl k pochopení potřeby změny a souhlasil s léčbou. K tomu je třeba kontaktovat specialisty – psychology, psychoterapeuty, kteří se specializují na práci se spoluzávislými. A pokud se blízkým podaří změnit sebe a svůj postoj k tomu, co se děje, začnou se pozitivní změny občas dít i u závislého.

Závislost je chronické onemocnění a je léčitelné jako jakékoli chronické onemocnění. Narkoman nikdy nebude moci užívat drogy kontrolovaně a bez následků, i když je střízlivý, periodicky zažívá touhu po látce. Ale je možné se naučit žít naplno, jako obyčejný zdravý člověk, bez používání.

Někteří závislí přicházejí do rehabilitačního centra sami. Ale častěji se to stane po přesvědčování nebo na naléhání příbuzných. Léčba v rehabilitačním centru nezahrnuje užívání léků. Rehabilitaci lze provádět pouze s dobrovolným souhlasem pacienta.

Drogy jsou strašlivý nepřítel lidstva, zákeřný a nemilosrdný. Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout neštěstí, které drogová závislost přináší, je nikdy drogy nezkusit.

Nazilya Zilfikarova, lékařka-metodička organizačního a metodického oddělení Státní rozpočtové instituce “Klinická poliklinika města Surgut č. 3”