Sebepoškozování: co to je, příčiny, diagnostika, léčba | Život Forbes
Sebepoškozování je agrese směřující k sobě samému, která se projevuje různými formami sebepoškozování. Odborníci toto chování nazývají také autoagresí. Nejčastěji je sebepoškozování spojeno s řeznými ranami, ranami nebo popáleninami. Sebepoškozování se však neomezuje jen na tyto. Neuropsycholožka, psychoterapeutka a lektorka projektu Synchronizace Alena Vanchenko vysvětluje, co je základem sebepoškozujícího chování, jak se projevuje, co je to sebepoškozování, jaké jeho typy lze dokonce považovat za kulturně přijatelné a jak pomoci člověku, který si ubližuje.
Pokud jde o sebepoškozování, odborníci čelí dvěma hlavním problémům. Prvním je nedostatek kvalitních statistik v Rusku. U nás o sebepoškozování mluví málokdo, na rozdíl třeba od USA, Kanady a evropských zemí. Podle oficiálních údajů z těchto zemí téměř 27 % dospívajících a 5 % dospělých je nebo bylo vystaveno epizodám sebepoškozování v té či oné formě (řezání, pálení, bití, tahání za vlasy, extrémně horké sprchy, zabránění hojení jizev, užívání návykových látek a další možnosti).
Druhým je absence jediného článku v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) popisující sebepoškozování. Častěji je takové chování zmiňováno jako jeden z doprovodných příznaků nemoci – poruchy osobnosti, závislosti, nebo např. stravovacího chování. Sebepoškozování je kvůli tomu v myslích lidí velmi silně spojeno s vážnými duševními poruchami. K epizodám sebepoškozování však dochází jak u lidí s poruchami, tak u duševně zdravých lidí.
Materiál k tématu
Typy sebepoškozování
Existují tři typy autoagresivního chování: sebevražedné, nesuicidální a „náhodné“ sebepoškozování.
Sebevražedné sebepoškozování není jen touha ublížit si, ale touha ukončit vše, co se děje tady a teď. Nejčastěji se projevuje u lidí v období dospívání nebo krize středního věku, například v depresivních stavech. Nesuicidální forma sebepoškozování se často projevuje touhou ublížit si, pořezat a zranit se. Někdy je to zaměňováno se sebevražednými projevy v domnění, že když si člověk pořeže ruce, chce spáchat sebevraždu. Podstata nesebevražedného sebepoškozování ale naopak spočívá právě ve způsobování bolesti sobě, a ne v touze ji zastavit, stejně jako v kontrole nad vlastním tělem.
Také sebepoškozování bez sebevražd může být doprovázeno (nebo skryto za) užíváním některých látek – od alkoholu, drog a nikotinu až po doplňky stravy. To druhé je například typické pro ortorexii, formu poruchy příjmu potravy, při které je člověk posedlý myšlenkou zdravého životního stylu a přísných dietních omezení. Nebo například, když lidé „napumpují“ svaly v posilovně do abnormálních stavů – to je také forma autoagrese.
Podvědomé sebepoškozování
Poslední typ, „náhodné“ sebepoškozování, může nastat v situacích, kdy člověk nerozumí tomu, co dělá, ale jeho vnitřní pud způsobit si fyzickou újmu se projevuje nevědomě. To znamená, že se nejedná o „zločin z nedbalosti“, když se někdo nešťastnou náhodou pořeže nebo si jinak ublíží. Jde o podvědomou touhu ublížit si – například v důsledku psychického traumatu.
Takové „náhodné“ sebepoškozování může také zahrnovat obecně kulturně přijatelný jev, jako je hubnutí nebo přibývání na váze. Například, pokud žena zažila fyzické nebo emocionální týrání, může nevědomě změnit své stravovací návyky a začít přibírat na váze, spojovat trauma se svým vzhledem a věřit, že díky tomu ztratí svou atraktivní postavu a už se jí to nikdy nestane.
Je důležité pochopit, že i když samotná autoagrese není sebevražedná, následky sebepoškozování mohou být velmi vážné – sebedestruktivní chování často slouží jako první alarm signalizující problémy s duševním zdravím.