Citáty z ruských klasiků s frází PIG S HEAD

— Rozumíš? Hrabě Muravyov bude muset vyprávět prasečí hlava: “Toto je moje tělo!” A? Takhle vtipkovali!

Jen sláva, že úředníci, a alespoň jeden z nich prasečí hlava poklonil se cukru; Fjodor Garasimych nás ochrání, je to náš příbuzný a dobrodinec v celé provincii mezi obchodníky.

V celé čtvrti jako jediný dával na stůl masovou polévku a hovězí koláče každý svátek, každý rok na Vasiljevův den. prasečí hlava K večeři se podávala husa na Nikita the Reporez, kuře na Kuzma-Demyan a pečená jehněčí na Petra a Pavla.

Fuzzy zápasy

Skotinin. miluji prasata, sestřičko, takové velké máme ve svém okolí prasata, že mezi nimi není ani jeden, který by ve stoje na zadních nohách nebyl vyšší než každý z nás hlava.

Bylo tam nespočet krůt a kuřat; kohout mezi nimi chodil odměřenými kroky, třásl hřebenem a otáčel se hlavu na jednu stranu, jako by něco poslouchal; prase Ocitl jsem se přímo tam se svou rodinou; Právě tam, když se prohrabávala hromadou odpadků, snědla kuře, aniž by si toho všimla, dál hltala kůru z melounu podle svého.

Okřídlené opice, ptáci s hlavy zvířata, čerti v podobě brouků, ryb a ptáků; poblíž polorozpadlé chýše se svatý Antonín krčil ve strachu, blížili se k němu prase, opice oblečená jako žena v legrační čepici; všude lezou různí plazi; schovaný pod stolem a z neznámého důvodu stál v poušti голая žena; čarodějnice létají; kostra nějakého zvířete hraje na harfu; zvon letí nebo visí ve vzduchu; přichází král s hlava kančí a kozí rohy.

– Hlava prasata“ řekla Lydia.

Pouze prase stejně neupravený jako ten náš a stejně zuřivě se škrábe bokem o roh, jako by chtěl srazit celý dům, a kočka sedící v předzahrádce mezi myrtami si pilně olizuje tlapku a pak si ji maže hlavu. Prošli jsme kolem domů, zahrad, po písečné cestě, minuli pevnost a vyšli doleva za město.

Alfons Bogdanych byl úplný opak Ljachovského: tlustý, s tlustým hlava, s tlustým krkem, tlustými červenými prsty, vypadal jako pařez; malý vepřové oči těkaly kolem tlustého nosu neklidným pohledem.

— Spřátelili jste se s Michailem? Ne, opravdu ne. A co z toho? prase! Myslí si, že jsem. darebák. Nerozumí ani vtipům – to je na nich to hlavní. Nikdy nepochopí vtipy. A jejich duše jsou suché, ploché a suché, stejně jako když jsem jel do vězení a díval se na zdi vězení. Ale je to chytrý člověk, chytrý. No, Alexey, můj je teď pryč. hlava!

Na zpáteční cestě jsem se Dersu zeptal, proč nezastřelil ty divoké. prasata. Gold odpověděl, že je neviděl, ale slyšel jen hluk v houští, když běželi. Dersu byl nešťastný: nahlas zaklel, pak si náhle sundal klobouk a začal se bít pěstí hlava. Zasmál jsem se a řekl, že lépe vidí nosem než očima. Tehdy jsem nevěděl, že tento malý incident byl předehrou k tragickým událostem, které se odehrály později.

Krk je krátký a velmi silný; hlava klínovitý; tlama končí dosti tvrdou a pohyblivou „záplatou“, s jejíž pomocí divoká prase kopá zemi.

Možná právě tato její mazanost a vynalézavost způsobila, že některé staré ženy začaly říkat, zvláště když na nějakém veselém setkání příliš pily, že Solokha je rozhodně čarodějnice; že mladý muž Kizyakolupenko za ní viděl ocas, ne větší než ženské vřeteno; že předminulý čtvrtek přeběhla přes cestu jako černá kočka; že se jednou rozběhla k ženě kněze prase, zakokrhal jako kohout, oblékl se hlavu Otec Kondrat klobouk a běžel zpět.

Beze slova vstal ze svého místa, roztáhl nohy doprostřed místnosti a sklonil se hlavu trochu dopředu, strčil ruku do zadní kapsy svého hráškově zeleného kaftanu, vytáhl kulatou lakovanou tabatěrku, mrštil prstem po namalované tváři jakéhosi nevěřícího generála a popadl značnou část tabáku, rozemletého popelem a listy libečku, přitáhl si ho k nosu třmenem a vytáhl celou hromádku s nosem ve vzduchu, aniž by se dotkl jediného slova, aniž by se dotkl slova a když sáhl do druhé kapsy a vytáhl modrý kostkovaný papírový kapesník, teprve potom si pro sebe zamumlal téměř přísloví: “Neházej perly před ostatními.” prasata“.

– A pokud jde o tohoto ďábla v ovčím kožichu naruby, měl by být spoután a potrestán jako příklad pro ostatní. Dejte jim vědět, co znamená síla! Od koho a hlava jmenoval, ne-li králem? Pak se dostaneme k ostatním klukům: Nezapomněl jsem, jak ti zatracení darebáci zahnali stádo do zahrady prasata, kteří se mi přejedli zelí a okurky; Nezapomněl jsem, jak mi ty zatracené děti odmítly mlátit žito; Nezapomněl jsem. Ale čert je vem, nutně potřebuji zjistit, co je to za šmejda v tom ovčím kožichu naruby.

– Podívejte se na tu zatracenou ženu! — řekl dědeček a utíral hlavu Naplním ho – jako by byl v páře! jako by prase před Vánocemi! No, chlapci, teď to stačí na vaše bágly! Vy, psí děti, budete chodit ve zlatých zhupanech! Podívej, podívej se, co jsem ti přinesl! — řekl dědeček a otevřel kotel.

N.V. Gogol.)] úzký, neustále se točící a čichající vše, na co přišlo, tlama končila, jako naše prasata, kulatý čenich, nohy byly tak tenké, že kdyby měl Yareskovsky takový hlava, pak by je zlomil v prvním kozáku.

– Ahoj! dostal se dovnitř prase do chýše a položí tlapy na stůl, řekl hlava, vztekle vstává ze svého místa; ale v tu chvíli mu k nohám přiletěl těžký kámen, který rozbil okno na kusy. Hlava zastavil. “Kdybych věděl,” řekl a zvedl kámen, “jaký oběšenec ho hodil, naučil bych ho házet!” Jaká neplecha! — pokračoval a prohlížel si to na ruce planoucím pohledem. – Aby se udusil tím kamenem.

Vepřové oči se do něj zabořily, nevyjadřovaly nic, a to byl nejpozoruhodnější rys hlavu byla jeho podivná vegetace.

Odpoledne vyčerpaná a prochladlá matka dorazila do velké vesnice Nikolskoje, došla na nádraží, požádala o čaj, posadila se k oknu a položila svůj těžký kufr pod lavici. Z okna bylo vidět náměstíčko pokryté sešlapaným kobercem žluté trávy, administrativní budovu volost – tmavě šedý dům s propadlou střechou. Na verandě volost seděl holohlavý muž s dlouhými vousy jen v košili a kouřil dýmku. Šla po trávě prase. Nespokojeně zavrtěla ušima, zabořila čumák do země a zatřásla s ní hlava.

“Ano, bratře, jsem šťastný,” přerušil ho, vstal z pohovky a začal chodit po místnosti, “máš pravdu!” Jsem šťastný, jsem milován, moje žena je hodná, hezká. jedním slovem, osud nedává každému, co dal mně, ale přece jen. Já prase, bratře, jsem odporný od horních vlasů hlavu k nehtům. já to vím! co ještě potřebuji! Chléb svůj denní mám, vodku mám, dosyta můžu spát. Potopil jsem se, bratře, tolik jsem se potopil!

Celé čtyři dny jsem se s Capottem toulal po Paříži a celou tu dobu mluvil bez přestání. Často se opakoval a ještě častěji si protiřečil, ale protože mi bylo v podstatě jedno, co jsem poslouchal, pokud jsem tuto myšlenku zrušil.“prasata“, pak jsem nejenže nenamítal, ale dokonce s mechanickým zatřesením hlavu jako by ho vyzýval, aby pokračoval. Pravděpodobně toho bylo mnoho, co jsem vůbec neslyšel, spokojený s tím, že mi ten hluk neustále zvonil v uších.

Neboť,“ a zde zvýšil hlas k výkřiku, „jakmile uvidím, jak se můj kadet kolébá jako žena kněze s břichem nebo se plazí jako vši na mokrém místě nebo se dívá na zem jako zklamaný. prase, nebo bude viset dolů hlavu na boku, jako nějaká vadnoucí květina, tě nemilosrdně zahřeji: směny navíc, žádná dovolená, zatčení ve službě.

Baťa přikývl. hlava na znamení, že rozumí, ale dodal, že to nebyly peníze, co mu byly drahé, ale že je připraven sloužit Hadji Muratovi ze cti. Hadjiho Murata zná v horách každý, stejně jako to udělal Rusům prasata porazit…

Buddy se pohnul. Ohlédl jsem se. Zvedl hlavu, nastražil ucho, podíval se do lískového tunelu, zaštěkal, zmizel v křoví a propadl se plotem do peřejí rokle. Spěchám za ním, procházím hustou trávou, klopýtám do díry (loni na podzim prasata rozryté paseky v lese) a cítím silnou bolest v chodidle pravé nohy.

– Dobrý den, dobrý pane! — řekl stařec a vyčítavě zavrtěl hlavou. hlava. — Odkud jsi přišel? Kdo z tebe odsál tuk? Ali – prase Hledá, kde je louže, a Foma hledá, kde je hůř?

– Ty nepiješ! Cochone! [Prase! (francouzsky)] Nepije v demi-careme. jsem na hlavu Vyleju to.

Šabelský. To si vůbec nemyslím. Jsem stejný šmejd a prase nosí jarmulku, jako všichni ostatní. Špatné vychování a stará bota. Vždycky si nadávám. kdo jsem já? co jsem já? Byl bohatý, svobodný, trochu šťastný a teď. parazit, věšák, blázen bez tváře. Jsem rozhořčen, pohrdám a oni se mi v odpovědi smějí; Směju se, oni na mě smutně přikyvují hlava a říkají: starý pán se zbláznil. Ale častěji mě neslyší ani si mě nevšímají.

Najednou hudba utichla, žena seskočila na podlahu, černý Styopa ji zabalil do zlatého hábitu a utekl s ní a lidé křičeli, vyli, tleskali, chytali se navzájem; lokajové se začali otáčet, bílí jako mrtvoly v rubáších; Sklenice a poháry cinkaly a lidé začali hltavě pít jako v horkém dni. Špatně, neslušně pili a jedli; bylo to skoro nechutné vidět hlavu, ohnutý přes stůl, to připomínalo prasata nad korytem.

Běžel jsem zachránit zdrceného muže a ve světle Fedyiny lucerny jsem uviděl následující obrázek: z jednoho vozíku se vynořoval obrovský plešatý. hlava с vepřové s přimhouřenýma očima a zbytky šedých kadeří na tlusté, do tří složené zadní části hlavy.

A jednoho dne ten kanec vyrazil na ulici a my, šest chlapů, jsme za ním dvě hodiny běhali po městě, dokud ho nezastavil projíždějící Tatar prase přední nohy s klackem, po kterém jsme k velkému pobavení obyvatel museli zvíře odtáhnout domů na podložce. Tataři, houpající se hlavy, opovržlivě si odplivl, Rusové kolem nás rychle vytvořili hlouček eskort, – tmavý, hbitý student, sundal si čepici, soucitně a nahlas se zeptal Artema a očima ukázal na pištění prase.

Prasata nechutně si navzájem podobné – stejná šelma se prohání po dvoře, čtyřikrát se opakuje s posměšnou, urážlivou přesností. Malohlavý, na krátkých nohách, téměř se dotýkající země nahý svými břichy se vrhají na člověka a vztekle mávají šedými řasami svých malých, zbytečných očí – dívám se na ně a je to, jako by mě drtila noční můra.

Vytáhli jsme čtyři špinavé mršiny a položili je doprostřed dvora. Jen se trochu rozednilo; lucerna umístěná na zemi osvětlovala tiše padající sněhové vločky a těžké hlavu prasata s otevřenými ústy měl jeden z nich vykulené oko jako ulovená ryba.

Zvedl hlavu“ ohlédl se a jasně jsem viděl, že jeho tvář je pokryta slzami. Tu je otřel oběma rukama, gestem uraženého dítěte, odešel, vytáhl ze sudu chuchvalec slámy, vrátil se, přidřepl si a začal praseti utírat špinavý rypák slámou, ale hned slámu odhodil, postavil se a začal pomalu obcházet. prasata.

Už jsem to nemohl vydržet a slovy zesnulého básníka Tolstého: „Začal jsem jako bůh a skončil jako prase“. Nasadil jsem uražený pohled – protože jsem se opravdu cítil nespravedlivě uražen – a zavrtěl hlavou, hlavaotočil se a odešel do své kanceláře. Ale když za sebou zavřel dveře, pocítil neodolatelnou touhu po pomstě – znovu otevřel dveře a řekl.

A když teta později vyšla, Vera stála uprostřed svého pokoje a nevěděla, jestli se má obléknout, nebo jít zpátky do postele. Postel je hnusná, podíváte se z okna a tam nahý stromy, šedý sníh, ošklivé kavky, prasata, kterou bude děda jíst.

– Studená! — zamumlá stařec, natáhne se na burku a přiloží hlavu na uzlu. — Doma je to jiný příběh! Je tu teplo, čisto, měkko a je kde se modlit k Bohu, ale tady je to horší prasata všechny druhy. Už čtyři dny si nezuli boty.

Mladá žena, která řídí stádo, pokrytá hlava v pytli, se zastrčenou sukní a pánskými botami běžela rychlýma nohama z jedné strany silnice na druhou a pobízela zaostávající ovce a prasata.

Naopak, jako všichni talentovaní lidé nebojácně a bezostyšně mluví o svých nedostatcích a ujišťuje se, že praseže se potopil, že je odporný od vrchních vlasů hlavu k nehtům na nohou.

Před několika lety se v našem okrese objevil pán, jménem Kurka, domorodec, pravděpodobně nějakého druhu, neruský, malý, shrbený, nějakého vzhledu obličeje prase, úzké oči – všichni hledí dolů, černé vlasy, husté, ostříhané, jako jarmulka hlava, ale chytrá a rafinovaná věc, také se zabývá různými obraty, jako náš Dmitrij Nikitich, jen pro sebe mnohem výhodnější.

Patap Maksimych mu neochotně podal ruku, ještě jednou hlavu Podíval se na Alexeje od hlavy až k patě a lehce s ním zatřásl hlava, ale zdržel se a neřekl ani slovo. V hlavě se mi točila jedna věc: „Bojarův oděv byl svlečen, ale selský kabát zůstal; nasadit prase zlatý obojek tam stále bude prase“.

“Kdybych to věděl,” řekli si mezi sebou, “nevydal bych tohoto roklinového nalezence vědě.” Chtěl bych ho nakrmit a dát mu něco k pití, ta zatracená věc, prase na porážku, až do okamžiku, kdy bude muset být předán jako rekrut. Teď by nad námi nevisel, nenesl by to špinavé svinstvo vysoko hlavu své vlastní. Zahřáli jsme hada v ňadrech! A všechny ženy! V tu chvíli začali bez zjevného důvodu výt…“

Ale najednou se mu v mysli začaly rojit jiné myšlenky. hlava: „Kornei odepisuje, poslouchej, ten šmejd Oroshin skoupil všechen kaviár na místě do vlastních rukou. Prase Chudskaja. Nyní si Makary začne dělat, co chce, pokud jde o kaviár! “Kéž bys zemřel, ty zatracený!”

– Deset let. prasata předat mistrovi! Nyní máme pět dessiatin na řezání. Rubín hlavu, ale já ti to nedám! Tady, vyndejte sekáček a sekejte!

– Tady! Udeř mě sekáčkem po krku! Rubín hlavu Dolů s! je mi deset let prasata přihrávka! Rozumíte této záležitosti?

Doba, kdy se lidé nebudou zabíjet a zvířata dříve nebo později přijdou, to nemůže být jinak a on si představoval tuto dobu a jasně si představoval, jak žije v míru se všemi zvířaty, a najednou si znovu vzpomněl na prasata, a má v hlava všechno se pomíchalo.

Čtyři vojáci utekli prasata přes. Jeden z nich se přikrčil a vystřelil z kolen, ale minul. Kulka zakňučela a přeletěla přes naši hlavy. Vojáci jako malé děti na všechno zapomněli, unešeni honem. Blýskaly se záblesky výstřelů, hvízdaly kulky.

Tu a tam v přijíždějících vesnicích byla strážní stanoviště jedné nebo dvou rot. Jednoho rána jsme prošli takovou vesnicí a sjeli dolů na planinu. Dolů roklí, závratnou rychlostí hlavu, závodilo asi pět černých Číňanů prasataa za nimi běželi vojáci s puškami, roztaženi doširoka po pláni. Občas si ten či onen voják dřepl, udělal něco nepochopitelného a běžel dál. Náš tým sledoval, co se dělo, s chamtivým, soucitným zájmem.

Agafya mezitím strčila ruce dovnitř a hlavu do trouby, vytáhl hrnec s ječnou kaší ochucenou česnekem a svině sádlo. Saveliy vzal z police bochník žitného chleba a trochu ovesných vloček a to vše s úklonou položili před hosty.

V centru Moskvy se konalo další shromáždění pravoslavných aktivistů. Asi tucet maskovaných lidí se ve středu sešlo poblíž Čechova moskevského uměleckého divadla na Kamergersky Lane. Někdo vylovil z igelitové tašky prasečí hlavu a dívka v šedém svetru ji položila ke dveřím divadla. Pak tam byl mladý muž v černém, s kosou, který strhával masky svých kamarádů a házel je na zdi divadla. Takto protestují aktivisté proti hře „Ideální manžel“. Nastudoval ji režisér Konstantin Bogomolov, ale prasečí hlava byla adresována uměleckému řediteli Moskevského uměleckého divadla – napsali na ni: „Tabakovovi“.

VYŠETŘENÍ NEZJistilo ŽÁDNÁ PORUŠENÍ

Skandál kolem „Ideálního manžela“ začal téměř před rokem a půl. V listopadu 2013, přímo během představení, vůdce hnutí „Boží vůle“ Dimitrij Enteo a dva spolubojovníci vyskočili na pódium a oslovili publikum: „Jak se můžete dívat na tohle rouhání?!“

Nejvíce ze všeho aktivisty pohoršila epizoda, kde se odehrává svatba ďábla a kněze (zde se podle Entea také propaguje homosexualita). Nechybí ani moment, kdy je nad jeviště zvednuta nahá žena a ona roztahuje ruce do stran, údajně zosobňující ukřižování.

“Před více než rokem jsme napsali několik desítek žádostí orgánům činným v trestním řízení, aby bylo toto rouhačské představení uzavřeno,” řekl Dimitry Enteo KP. „Ale teprve nyní jsme dostali odpověď z vyšetřovacího oddělení Tverské čtvrti: vyšetření ukázalo, že ve hře nejsou žádné scény, které by urážely city křesťanských věřících.

– Proč zrovna prasečí hlava?

— Rozhodli jsme se oplatit laskavost Olegu Tabakovovi. Věříme, že on a režisér Bogomolov podělali ruský lid tím, že se vysmívali našim svatyním.

Obecně aktivisté požadují stažení hry z repertoáru. Pokud se tak nestane, za měsíc hrozí masovými pravoslavnými shromážděními, jako nedávno v Novosibirsku.

„JDE O PORUŠENÍ VEŘEJNÉHO POŘÁDKU“

Šéf Moskevského uměleckého divadla Oleg Tabakov řekl, že nemá v úmyslu natáčet poměrně populární hru, která se v divadle promítá 2-3krát měsíčně.

“To je narušení veřejného pořádku, to je vše,” řekl Komsomolskaja Pravda slavný herec a režisér. “Nic jiného tu nevidím.” Na jejich tvrzení nemám co odpovídat. Neurážel jsem věřící. Proč jsem proboha 79 let neurážel věřící a pak najednou začal urážet? Nesmysl! To je prostě neschopnost těchto lidí diskutovat.

Konstantin Bogomolov, který režíroval „Ideální manžel“, aktivistům podrobně odpovídal na scény, které jim připadaly rouhavé.

„Pan Enteo viděl obraz Krista v postavě polonahé ženy s roztaženýma rukama (ve hře jde o obraz duše zesnulého umělce). Ponechme stranou, že natažené paže ve výšce umožňují udržovat tělesnou rovnováhu a člověk, který se odváží vidět svého Pána v nahé ženě, by měl přemýšlet o své spravedlnosti a jít do kláštera odčinit tento hřích. Požádali jsme ženu, aby si založila ruce na hrudi. Od té doby visí na pódiu v této pozici.“

„Kněz (souhrnný obraz představitele západních křesťanských denominací), který se objeví na jevišti v další epizodě, spatří ženu a začne se k ní modlit, spletl si ji se svým idolem. Tedy pro ďábla (neboť ďábel je v kultuře často zastoupen v ženské podobě a jedná prostřednictvím svádění). Nevidět zde zjevnou satiru na degradaci křesťanských hodnot na Západě znamená nevidět Pravdu. Nebo možná pan Enteo zapomněl na sexuální skandály otřásající Vatikánem?!“

Podle Bogomolova jeho komedie odhaluje nectnosti moderní společnosti: korupci, pedofilii, degradaci velké kultury, dominanci pop music a homosexualitu ničící silné rodiny.

„Satira byla vždy zbraní ruské kultury v boji proti degradaci,“ napsal režisér. “A jsem docela rád, že to zasáhlo muže jménem Enteo.”

REFERENCE „KP“

Ideální manžel měl premiéru v únoru 2013. Je to hra o třech dějstvích, komedie. Oznámeno jako skladba Konstantina Bogomolova podle děl Oscara Wilda. Představení trvá 4 hodiny 15 minut. Nejznámějšími herci podílejícími se na inscenaci jsou Sergei Chonishvili („Azazel“, „Petrohradská tajemství“), Daria Moroz („Apoštol“ a další seriály, je také manželkou režiséra Bogomolova), Alexey Kravchenko (hvězda filmu série „Speciální síly“ a „Bratři“ “), Alexander Semchev (série „Plot“ a „Likvidace“).

Přečtěte si také

Věková kategorie webu 18 +

Online publikace (webová stránka) je registrována Roskomnadzorem, certifikát El č. FS77-80505 ze dne 15. března 2021.

ŠÉFREDAKTOR OLESIA VYACHESLAVOVNA NOSOVÁ.

HLAVNÍ REDAKTOR STRÁNEK – KANSKY VIKTOR FEDOROVICH.

AUTOREM MODERNÍ VERZE EDICE JE SUNGORKIN VLADIMIR NIKOLAEVICH.

Příspěvky a komentáře čtenářů webu zveřejněny bez úprav. Redakce si vyhrazuje právo je ze stránek odstranit nebo upravit, pokud jsou tyto zprávy a komentáře zneužitím svobody médií nebo porušením jiných požadavků zákona.

127015, Moskva, st. Novodmitrovskaya, 2B, patro 8, pokoj. 800, tel. +7 (495) 777-02-82.

Výhradní práva na materiály zveřejněné na webových stránkách www.kp.ru v souladu s právními předpisy Ruské federace o ochraně výsledků duševní činnosti náleží vydavatelství JSC Komsomolskaja Pravda a nejsou předmětem použití jinými osobami v v jakékoli formě bez písemného souhlasu držitele autorských práv.

Nákup autorských práv a kontaktování redakce: [email protected]