Fíkovník v židovské tradici – DW – 29.11.2002

Mudrci z Talmudu mluví o fíkovníku často a zdá se, že i ochotně.

Pokud se událost popsaná v Talmudu odehraje pod stromem, pak s největší pravděpodobností bude tímto stromem fíkovník. Soud se například ptá svědků závažného trestného činu, vraždy, konkrétně na fíkovník, pod kterým seděli, když zločin viděli! Jakou barvu měly jeho plody? Byly stonky těch plodů tenké nebo tlusté? Fíkovník tak pomáhá soudcům objasnit porovnáním výpovědí, zda svědci mluví pravdu.

Pozornost obyvatel izraelské země však v těch dnech, v prvních staletích nové éry, přitahoval jakýkoli ovocný strom. Strom, v jehož stínu se mohl člověk schovat před nemilosrdným sluncem a posílit svou sílu, ještě neztratil své prastaré kouzlo. Byly tam slavné stromy – dostaly jména jako lidé a dokonce i přísný židovský zákon jim dělal ústupky. A přece, biblickou zemi, oplývající mlékem a medem, našli mudrci pod fíkovníkem, jak o ní vypráví Talmud:

Jednoho dne Bar Ehezkel uviděl kozu pasoucí se pod fíkovníkem, z plodů vytékal med a z kozího vemena vytékalo mléko, mísilo se jedno s druhým a řekl: „Hle, země oplývající mlékem a med.“

Fík se mudrcům zdál jako ovoce blízké dokonalosti. Není v ní téměř nic nadbytečného ani nepoživatelného – žádná tvrdá kost, žádná tvrdá kůra – pouze kýta plodu, která ji předtím spojovala se stromem. „Zahoďte to a odstraňte nedostatek,“ říká rabi Yudan. Snad proto se fíkovník stal symbolem moudrosti, symbolem Tóry.

„Jednoho dne mě popadl hrozný hlad,“ říká rabi Yochanan, „a běžel jsem na východní stranu fíkovníku a stalo se mi, co řekl Kazatel: Moudrost dává život tomu, kdo ji vlastní.

Proč – „na východní stranu“? Ano, protože na této straně fíkovníku jsou ty nejlahodnější a nejsladší plody, jak řekl rabi Josef: „Kdo chce ochutnat fík, ať se obrátí na východ.“

Takto se před námi objevují mudrci z Talmudu – spojují se, mísí své životy s verši Písma, žijí ve dvou dimenzích najednou.

„Obraťte se na východ“, abyste pocítili chuť nebo smysl (lze to přeložit jakkoli) – znamená to obrátit se k prastaré moudrosti, spěchat do minulosti, do rajské zahrady ztracené na východě (ve které jak rostly fíkovníky, jak uvádí Bible), nebo je to praktické doporučení zkušeného zahradníka? Zachránil fíkovník svými zralými plody rabiho Jochanana před hladem, nebo ho moudrost Tóry zastínila svým nehmotným požehnáním? Zdá se, že mluvíme o všem najednou, jak se to děje ve snu. A přece to není sen, mudrci před realitou vůbec neutíkají, nenahrazují ji ani tím nejposvátnějším Písmem, nejvznešenější myšlenkou. Jejich oči zůstávají otevřené. Slova starých textů mudrce přesně nevedou – prostě se jim „stávají“. Stačí si včas zapamatovat příslušný verš a k tomu potřebujete znalost mnoha textů – nazpaměť, nazpaměť a dokonce – chuť v nich najít smysl, ochutnat je. Co je pečlivě uchováno v paměti, určitě jednou ožije, počká na svou „příležitost“ a stane se živou dužinou, zralou dužinou ovoce. Jak je řečeno v Knize Šalamounových přísloví: Kdo chová fíkovník, bude jíst jeho ovoce. Rabbi Yochanan vysvětluje tento verš takto: Stejně jako je ovoce na fíkovníku, kdykoli se ho člověk dotkne, tak slova Tóry mají význam, kdykoli je člověk vysloví.

Nezrají ve stejnou dobu, vysvětluje Raši ve svém komentáři, ale trochu dnes, trochu zítra a můžete je jíst kdykoli.

Plody dozrávají v různou dobu, takže Talmud říká, že sezónní dělníci nejsou najímáni na sběr fíků a židovský zákon nevyžaduje, aby část ovoce na fíkovníku byla ponechána chudým. Majitel má ke svému fíkovníku zvláštní, téměř osobní vztah, který nedovoluje zásahy zvenčí, sám se ke stromu musí přiblížit, dotknout se ho a fíkovníku, jako by reagoval na jeho péči, jakoby z vlastní vůle; , dává mu své plody. A stejný vztah spojuje mudrce s jeho Tórou.

Je jasné, proč se fíkovník stal symbolem moudrosti. A nyní snad jasněji pochopíme význam kletby, kterou zakladatel jiného náboženství svrhl na fíkovník. V Matoušově evangeliu čteme o Ježíši:

Ráno, když se vrátil do města, dostal hlad; a když spatřil u cesty fíkovník, přistoupil k němu, nenašel na něm nic kromě listí a řekl mu: Ať z tebe od nynějška na věky není žádné ovoce. A fíkovník okamžitě uschl.

Proč Ježíš proklíná fíkovník? Co od ní očekával – koneckonců, jak říká další evangelista, Marek, „ještě nebyl čas sbírat fíky“? Možná čekal na to, co mudrci slíbili – čerstvé ovoce „za všech okolností“? Tak či onak, když Ježíš proklel fíkovník, prokleje jak strom, který odmítl nést ovoce podle slov mudrců, tak starou židovskou moudrost, jejímž je symbolem. Nadává, protože tato moudrost nedodržela svůj slib, protože realita tomu neodpovídá.

Je jasné, že postoj k židovské moudrosti v Talmudu je omluvný, ale v evangeliích je naopak kritický. Zajímavá je i další věc – dvě tradice, dvě paralelně se rozvíjející a vracející se ke stejným zdrojům literatury, si pro svůj spor vybírají velmi specifický, i když odlišně interpretovaný objekt – fíkovník. Talmud popisuje, že přináší ovoce „pokaždé, když se ho člověk dotkne“, ale evangelia ukazují na „listnatý“, ale neplodný fíkovník, který nereagoval na Ježíšův dotek.

Zdá se, že mudrci projevili určitý maximalismus tím, že řekli „pořád“ namísto přesnějšího a opatrnějšího „většinu času“. Ale Ježíš v tomto příběhu ukazuje ještě větší maximalismus: když není ovoce nyní, ať není nikdy. Není naší věcí hodnotit jeho činy. Stejně tak nemá cenu se ptát, proč mudrci dovolili mezeru mezi svou poetickou moudrostí a přízemní botanickou pravdou, kterou nepochybně znali. A přece – nebýt této mezery, která kreslí čáru mezi fíkovníkem a fíkovníkem, odděluje Tóru od její půdy, možná by nedošlo k vyhnanství.

V tomto příběhu o fíkovníku se jako v zrcadle odrážela celá židovská historie. Když byli Židé rozptýleni, zbaveni své země a stromů, zůstala jim jen moudrost – Tóra, slova odříznutá od kořenů, slova zbavená půdy. Všichni ale mluvili o tom samém – o zemi oplývající mlékem a medem a o stromech, které každou chvíli nesou ovoce.

Co je tedy tou neřešitelnou moudrostí, která se nechce vzdát klamu či mírně řečeno nadsázky, která je připravena odejít do exilu, opustit veškerou realitu, jen aby o této realitě mluvila trochu lépe, než si zaslouží? Co je to za moudrost, která odtrhává Židy od země a zároveň je do ní volá – „vždy“? Moudrost, podobná nerozumné paměti, zakázanému stromu Poznání, který mění to, co je, nebo spíše to, co bylo přítomno, v minulost, ve vzpomínky, v nyní nedostupný a lákavý strom života.

Překvapilo by nás, že jediným specificky pojmenovaným stromem v zahradě Eden byl fíkovník? Tedy alespoň říkají mudrci.

Z jakého stromu jedli Adam a Eva? Rabi Yosi říká: byl to fíkovník. Poučte se z toho, co se stalo. Zde je podobenství o králově synovi, který zhřešil s jednou ze svých služebných. Když to král uslyšel, vyhnal ho z paláce. A vrátil se ke dveřím služebných, ale žádná ho nepřijala. Jen ten, s kým zhřešil, jí otevřel dveře a přijal ho. Podobně, když první člověk jedl z toho stromu, požehnaný Svatý ho vyhnal z rajské zahrady a on se vrátil ke všem stromům, ale ty ho nepřijaly. Teprve fíkovník, jehož ovoce jedl, otevřel dveře a přijal ho, jak se říká, a sešili fíkové listy a vyrobili si zástěry.

Není to tak, že moudrost, služebnice krále králů, „kazí“ moudré a nutí je zanedbávat své postavení, které již mají? A po nevyhnutelném zúčtování – vyhnání – se stává jejich jediným útočištěm a nadějí na návrat.

Otázka „Proč je taková moudrost vůbec potřebná? Nejde o chytrá rozhodnutí, ale o lásku.

Utěš se ženě svého mládí, milé srnce a krásné kamzíce: ať tě její ňadra opájejí v každém okamžiku, těš se neustále z její lásky, praví Kniha Šalamounových přísloví. o co jde? Jak jsou slova Tóry jako jeleni? Tak jako je jelen ke svému manželovi sladký v každou hodinu, jakoby v první hodině, tak jsou slova Tóry sladká k těm, kdo je každou hodinu studují. Kamzík je krásný – to proto, že Tóra obsahuje veškerou krásu toho, kdo ji studuje. V čem jsou slova Tóry podobná prsům? Stejně jako je mléko v prsu, kdykoli se ho dítě dotkne, tak i slova Tóry mají význam, kdykoli je člověk vysloví. Těšit se z její lásky znamená, že kvůli lásce k Tóře se člověk musí stát ztraceným a hloupým, takže když opustí své záležitosti, utíká za slovem Zákona.

Ano, mluvíme o lásce. A o fíkovníku, který se stal pro mudrce z Talmudu symbolem jednoty moudrosti a lásky.