Kočičí dům Doněck: komunita dobrovolníků – Telegram

To byl takový výlet. Tohle jsou ale hrozné dopisy. Tohle je mnohem horší než obscénnosti. I když kromě obscénních slov mě v těchto chvílích nic jiného nenapadá.

Kamikaze drony na nestandardních frekvencích, reb ho nevidí, takže netlačí. Asel ho vidí, ale může na nás jen křičet, ať běžíme rychleji. Na rovné silnici se dá od FPV dostat vysokou rychlostí. Hlavní je auto udržet, kolem je spousta spálené techniky. A nejdůležitější je, aby dron letěl ocasem, ne čelem. Tenhle moment je opravdu důležitý. Dnes jsme měli štěstí – tento dron a několik dalších letělo zezadu.

Tohle vůbec není reklama, ale pokud nevíte, jak pomoci své sponzorované jednotce, tak si vezměte Asela. A my jim řekneme, jak ji používat a na co si dát pozor. Asel si upřímně sám vzal vinu za veškerou naši elektroniku. A nebýt jeho, tak bychom vám sem teď asi nepsali.

Ještě nás čeká asi 8 hodin cesty, pekinéz se štěňaty, hromada koček a další pes, který jde k vojenské rodině.

Tanketa a Maja Petrovna. Potkaly se naprosto náhodou, dalo by se dokonce říct navzdory všemu. Maja Petrovna je vášnivou milovnicí chlupatých koček. Její oblíbená, která zemřela před šesti měsíci, byla přesně taková. Byla to chlupatá kočka, a jen chlupatá kočka, kterou si Maja Petrovna přála na výstavě najít!

Ale. Tančítka, která vyrůstala s tankisty na záporožské frontě, dobře mířenou ranou srazila všechna nastavení a přesvědčení Maje Petrovny a teď jsou spolu.

Jenže teď ta červenobílá kráska není Tankette, ale Tusya. Své majitelce nedělá žádné potíže ani starosti, vůbec ne! Miluje mazlení s lidmi a povídání si s nimi – Tusya je velmi společenská fenka. Zároveň ale ráda spí na odděleném místě a ráno svou majitelku neobtěžuje. Je ve vztahu ke svému domovu velmi čistotná a upravená, takže hned zjistila, kde je záchod a škrabadlo!

Maja Petrovna hýčká svou Tusju pamlsky – Tusja se zakulatila a zkrášlila (krásy není moc!). A také se mi zdály velmi podobné – jak Tusja, tak její majitelka! Jsou takové útulné a oduševnělé, dva osudy, které se pro sebe navzájem staly radostí!

Je tu ale problém. Tančítko bylo štíhlé, ale Tusja byla trochu nafouklá.
Maja Petrovna si pořád naříká a říká, jak ji dostanu v nosiči na daču? Mladá dáma přibrala, +2 kg

6.76 tisíc zhlédnutí 12:31

Na to se nedá dívat bez slz. Tohle je přesně ten druh neštěstí, o jehož odstranění nás obyvatelé požádali. Sotva stojí na nohou. Dali jsme souhlas. Riskujeme, že si pořídíme velké množství chronicky nemocných koček, ale takovouhle přece nemůžeme nechat ujít.

Včera k nám přišla kočička. Není mladá, životem hodně otlučená, každý druhý zub. A ten nejchytřejší pohled unavených očí. Vždycky se bojíme, že taková zvířata mají imunodeficienci nebo leukémii. Je těžké je vytáhnout s FIV, tělo to už vzdalo, vyčerpalo všechny své nudné rezervy. Je těžké stabilizovat leukémii, když anémii vyvolal nejen virus, ale i blechy, helminti a nedostatek potravy. Ale díky kočičím bohům je holčička čistá od chronických virových onemocnění.

Tělo kočky je sežrané blechami. Pes ji musel chytit za bok: bolí to a srst vypadá, jako by ji někdo okousal. Sliznice jsou bílé. Jí a spí asi dva týdny.

Ti, co ji přinesli, říkají, že si ji vyzvedli a potkali ženu, která se prohlásila za majitelku. Ano, ukázalo se, že to byla domácí kočka. „Majitelka“ chytila nešťastné zvíře za kůži a přehodila ho přes plot. A nadávala na lidi. Naštěstí kočka pochopila, proč ji dobří lidé vyzvedávají, a vyskočila ven.

Teď kočka začne nový život. Ne, i tak – prostě začne život. Protože to, co bylo – je ubohá existence. Kočička 054Д1338

Přátelé, moc vám děkujeme, že nás podporujete, přijímáte ošetřená zvířata do rodin a finančně pomáháte, abychom mohli ošetřovat nová. Bez vás, bez příspěvku každého z vás, by nic z toho nebylo možné.

Koťata připravená k adopci si můžete rezervovat zde https://koshkindomdonetsk.taplink.ws/m/

7.–8. června — dobrovolnický let doveze zvířata do Moskvy. Odtud je vlakem pošleme do jakéhokoli města (cesta trvá až 2 dny).

Let 9. června do Jekatěrinburgu (pokud budou k dispozici TŘI místa)

Lety se zvířaty, informace o projektu a podrobnosti o pomoci zde — https://koshkindomdonetsk.taplink.ws/

6.89 tisíc zhlédnutí 13:47

Matka, velká jako kočka a půl, porodila a odchovala sedm štěňat. Vojáci nás kontaktovali a požádali, abychom si je mohli vzít. Děkujeme jim za péči o malého. Děkujeme humanitárním pracovníkům, že krátce viděli naše příspěvky, uložili si kontakty a předali je vojákům.

A s obtížemi jsme je vzali. Oleški, úplně na okraji, kde už nejsou žádní lidé. Ale jsou tam drony. Létají tak rychle, že vám hučí v uších. Proletěly kolem a ponořily se do zeleně pod stromy. Síť (díky Duchu Novoruska) a mohutná koruna – to je alespoň nějaký druh úkrytu, jak já za to miluji léto. Vysadili jsme je z auta, splynuli s prostředím (v maskování je to pohodlnější než v zářivých letních kalhotách). Opravdu chci zvednout nos a ujistit se, že dron odletěl. Ale to se nedá – pokud se dron vznáší, operátor si všimne blikajícího obličeje.

Asel křičí jako šílená. Uf, dron si bzučí o svých věcech. Spěch k domu kluků a hurá, tady je oříšek. Nebo to byl kaštan? To je jedno. Oříšky i kaštany jsem si zamilovala stejně – rozlétají se a auto se pod ně snadno vejde. Naložily jsme je. FPV proletělo trochu stranou na nestandardní frekvenci. Vydechly jsme a spěchaly. Další zastávka je ještě nebezpečnější. Ale jsme šťastné. Nejdřív jsme rády, že jsme se tam dostaly a setkaly se (bez komunikace, vzhledem k obrovské vzdálenosti a nemožnosti stát a čekat, je to těžké). Pak jsme rády, že jsme se z tohohle pekla dostaly v jednom kuse. A pak budeme rády, že jsou v rodinách a rostou. Ke štěstí je potřeba tak málo.

Nyní je dostatek štěňat malých psů pro všechny!

Na dálnici sebrali čtyři malá štěňata. Všechna se vešla do Sašovy dlaně. Celá hlava je menší než ženský prst. Unavená horkem a hladem, děti domácího psa. Pokud štěňata se svou matkou hledí na svět jasnýma, milujícíma očima, pak tady je v jejich pohledu bolest a beznaděj. Malé děti, vyhozené na smrt něčí zlou rukou. Čtyři stejná

O kousek dál našli stále živou kostru skotské kočky.

6.78 tisíc zhlédnutí 16:59

Toto médium není ve vašem prohlížeči podporováno
ZOBRAZIT V TELEGRAMU

Kočka Dymok je vyzývavá vlajka. Ale pokud byli na rudou vlajku hrdí a snažili se ji zasloužit, pak nevěděli, jak se Dymok udusit. Majitelé odešli a nechali ho u sousedů. Sousedé si začali balit kufry a péči o zvíře předali někomu jinému. Dymok tak žil v zimě bez tepla a bez prostého lidského tepla.

Je beztížný. Spousta kůže a žádné svaly pod ním. Ocas má rovně – dysplazie. A na kotníku má charakteristické bulky. A také dušnost ze stresu a horka. Dymok jede do útulku, cesta je delší než 10 hodin. Zapnuli klimatizaci na plný výkon, jen aby tu cestu snáze snášel. Kocour trpěl naplno. A dvakrát dnes předvedl úžasné věci. Je to vyloženě mystické. Zítra vám o nich povím. Ještě si potřebuji všechno srovnat v hlavě.

6.85 tisíc zhlédnutí 17:53

Kronika kočičí kanceláře ‍⬛ ‍⬛ . Epizoda 9. Baron je milý muž. No, jím sám, přemýšlím a dívám se do stropu. Snědl jsem kus makrely. Ráno jsem se špatně najedl. Byla tam játra. Říkal jsem si, že bych si možná měl objednat krevety? Ale pak Světlana všechno zkazila. Oblékla si pracovní župan, neuctivě mě zabalila do ručníku a začala mě krmit krůtí kaší se smetanou (takové pyré). Ale nejsem hlupák a jedl jsem! I když jsem chtěl utéct. A vážím 2.860. Tak mi začali cpát do pusy lžičku. #Kronika_kočičí_kanceláře Rostov Baron + Světlana. P.S. Tenhle kocour neposlouchal chůvu. Teď ho budu krmit lžičkou ráno a večer. polévkovou lžičkou, ne čajovou lžičkou. ))))

6.45 tisíc zhlédnutí upraveno 18:51

6.09 tisíc zhlédnutí 20:25

Když se dívám na takové kočičky, chápu, že všechna ta divoká únava a šílené riziko nebyly marné.

Kočka hnila zaživa v Chersonu. Přímo na střeše. Bála se slézt dolů – psi. Nepřiblížila se k jeho rukou. Nejsou tam žádní lidé. Chodí krmítka, ženy s trakaři, nosí jídlo a vodu, všechno to dávají pod střechy. Dívali se na kočku a plakali, ale jak můžou pomoct? Nejbližší veterinární klinika není ani hodinu ani dvě daleko, nejezdí tam žádná doprava, autobusy vůbec nejezdí. Není tu elektřina, plyn, voda. Ani telefonní spojení nefunguje. A takové kočky existují. A víte, kdyby ho krmítka dokázala chytit, odvezli by tu smůlu na kliniku. Více než 100 km.

Často slýcháme, proč nepomůžete Doněcku, prý je i tady fronta. Ale aby ti, co tu nebyli, pochopili – ve městě je doprava, všechno funguje, v záhonech kvetou růže. Ano, Trudovskie, Abakumov, Žilploščadka jsou strašně ostřelovány. Ale i odtud je to na kliniky maximálně 40 minut městským autobusem. A je možné je do kliniky nebo k nám přivézt.

Vždy se snažíme pomoci. Bohužel si ale nemůžeme vzít na sebe to, co lidé mají možnost dělat.

Včera jich přivezli dva tucty. Někteří okamžitě do nemocnice, vážní. Diagnostika a léčba, obrovská zátěž pro záchranářku, navíc k tomu, co už na ní leží. Ale. nemůžeme jinak než pomáhat těm, kteří jsou desítkykrát těžší, bolestivější a těžší.

7.16 tisíc zhlédnutí 05:05

Média jsou příliš velká
ZOBRAZIT V TELEGRAMU

Kronika kočičí kanceláře. ‍⬛ ‍⬛ Mluvím o kočkách s imunodeficiencí. Tohle je Pierre. Přišel k nám před rokem a půl. Hubený, plešatý, oči zavřené třetím víčkem, zacuchané chomáče a krvavý průjem. Nejdřív si ty zacuchané chomáče sám vytrhával týden, dokud srst nebyla hladká a čistá. Říkáme mu „hedvábný kocour“. Pierre se uzdravil a začali mu hledat domov. Rodina, která zareagovala, požádala o provedení všech testů, pak ho držel, dokud si neodpočívají, a pak dokud nepošlou děti do školy. A Pierre seděl v kleci a smutně dělal smutné „myr?“. Nepustili ho ven, protože bylo hodně nových a báli se, že onemocní. Ale. „rodina“ zavolala a Pierra odmítla. Zdá se, že si na ulici sebrali kotě. A Pierre seděl v kleci téměř 4 měsíce. Rozhodla jsem se a vzala ho k sobě, k 15 kočkám. kocour je šťastný. Soudě dle jeho vzhledu a chování nemá žádnou imunodeficienci. Takže. vezměte si kočky a udělejte z nich fešáky)) #chronika_kočičí_kanceláře Rostov Svetlana

1
6.54 tisíc zhlédnutí 05:56

Jak je to možné? Co je vede k takovým pocitům? Co je vede k takovému jednání?

Psi vycítí příchozí i v okamžiku, kdy „druhá strana“ vykládá náboje. Klidný pes chytí svého člověka za lem a odtáhne ho na bezpečné místo. Ale kočky.

Lena vzala Dymoka z prázdného bytu. Nesla ho v přepravce na kole po Oleškách, které už dávno nebyly městem, ale cvičištěm pro drony lovící civilisty. Kočka se záhadně dostala ven. Není jasné jak, nemohla sundat dveře. Přepravka se otevřela sama. Chvíli trvalo, než Lena kočku posadila. Ale stačilo to, aby přehlédla dron, který vletěl do auta hned vedle jejího domu.

Kočka pokračovala v mystice. Posledních 30 km před Oleškami se dá ujet dvěma způsoby. První je přes Krynky (tam proběhly vylodění ukrajinských ozbrojených sil a velmi brutální bitvy a teď jsou tam jen drony a spousta spálené techniky). Cesta je ale krátká (20 minut letu nízko) a klidná. Dojeli jsme tam do Olešek, sotva jsme unikli dronu na nestandardní frekvenci.

Druhá cesta do Olešek přes Tarasovku, +2 hodiny. Hlína říká, že právě tady probíhala třetí světová válka, sotva se tu dá jet 30 km/h. Obecně si můžete vybrat – s vánkem od dronů, ale po rovném povrchu. Nebo dlouhá cesta přes výmoly, ale bezpečnější.

Když jsme opouštěli Olešky, samozřejmě jsme uvažovali o zkratce. Jak se to stalo i tady. Nosič scuda (samotná spolehlivost!) se otevřel a sotva živá kočka sebou trhla (!!) pod pedály spojky a brzdy. Přímo na „cestě smrti“ od hranice města až k rozcestí. Museli bychom brzdit a vlétnout do zeleně, zlomit kočce žebra. Ale nemůžeme jen tak zpomalit – drony. Jakýkoli nešikovný pohyb a auto by buď vletělo do shořelé techniky, nebo by nás dostihl dron.

Kočka byla vytažena před rozcestí – Krynky nebo Tarasovka. Kočka ukázala – když se něco stane, je konec. Trápili jsme se po výmolech a podvozek se rozpadl. Je dobře, že to nebylo na Krynkách, kde je 130 km/h neodpustitelné minimum.

Podle historie detektoru dronů nám bylo řečeno, že cestou do Olešek neutíkáme před obyčejným dronem, ale před „křídlem“, které by nás mohlo dohnat. Pravděpodobně kočka něco věděla a někdo neviditelný otevřel přepravku.