Vytápění soukromého domu bez kotle | GrayPay

Topný systém je nejdůležitějším komplexem pro zajištění pohodlného bydlení v soukromém domě. Nejčastěji jsou topné systémy v soukromých domech postaveny na autonomním principu – založeném na vlastním generátoru tepla (kotli). Existují ale i alternativní možnosti zajištění komfortu – bez kotle. V této publikaci zvážíme hlavní možnosti vytápění soukromého domu bez kotle a zhodnotíme jejich výhody a nevýhody.

Možnost vytápění bez kotle

Nejlepší možností pro vytápění soukromého domu je nepochybně konstrukce topného systému založeného na moderním kotli s vysoce kvalitní automatizací. Ale ne vždy je nutné nebo možné implementovat tuto konkrétní možnost. Často je výhodnější organizovat vytápění domů se sezónním využitím na základě jiných zdrojů tepla poměrně často v obytné oblasti soukromého sektoru není přístup k určitým zdrojům energie poněkud méně často, majitelé domů mají představu o spotřebě volných druhů energie – sluneční záření, teplo z půdy nebo nádrží, větrná energie;

Existují tedy následující možnosti vytápění soukromého domu bez kotle:

1. Elektrické vytápění se samostatnými přístroji a spotřebiči;
2. Alternativní vytápění;
3. Vytápění plynovými konvektory a zářiči;
4. Pece různých modifikací;
5. Připojení na síť ústředního vytápění.

Vytápění elektrickými spotřebiči

Vytápění elektrickými spotřebiči vyžaduje stabilní dodávku elektrické energie. Tento způsob vytápění je rozhodně lídrem v nákladech na palivo, ale má i řadu výhod. Za prvé, absence vody v komunikacích nám umožňuje vyhnout se zamrznutí a následnému poškození zařízení. Většina typů elektrických ohřívačů má navíc velmi vysokou rychlost ohřevu vzduchu a dokáže udržovat pohotovostní teplotu v místnosti v autonomním režimu. Proto je možnost vytápění elektrickými zařízeními velmi populární.

Pro vytápění soukromých domů se používají následující elektrická zařízení a systémy:

1. Elektrické konvektory;
2. Olejové chladiče;
3. Ohřívače ventilátorů a horkovzdušné pistole;
4. infračervené zářiče;
5. Elektrické podlahové topné systémy kabelového nebo infračerveného typu;
6. Ohřívače v napájecích ventilačních systémech;
7. Dělené systémy.

Každý z uvedených komplexů má své vlastní konstrukční vlastnosti a provozní podmínky, většina z nich umožňuje plně efektivní vytápění prostor.

Alternativní vytápění soukromého domu

Alternativní vytápění je u nás poměrně vzácné, i když po celém světě je velmi oblíbené. A má to objektivní důvody.

Za prvé, hlavní překážkou popularity alternativních zdrojů energie jsou vysoké náklady na zařízení. Musí existovat i technické podmínky pro umístění – a vlastně kvalitní zdroje energie.

Ale není tomu tak vždy – pozemky, na kterých se nacházejí soukromé domy, jsou velmi omezené a na jejich území je velmi vzácné najít vodní plochy nebo vyvýšeniny pro umístění větrného generátoru. Nejčastěji existuje jediná možnost – odběr tepla ze země nebo vzduchu (a u nás mívá v topné sezóně mínusové teploty). Co se týče slunečního záření, je třeba si uvědomit, že v zimních měsících ve většině regionů naší země oblačnost neumožňuje kvalitní přenos tepla ze slunce – jednoduše řečeno slunečných dnů je velmi málo.

V našich zeměpisných šířkách se ale někdy realizuje alternativní vytápění. Alternativní zařízení se nejčastěji používají pro přípravu teplé vody nebo jako zdroje přitápění a realizují je tyto celky:

1. Tepelné čerpadlo – odběr tepla ze země, otevřených vodních ploch nebo podzemních vod, vzduchu;
2. Elektrický větrný generátor – využívající větrnou energii k výrobě elektřiny;
3. Solární panely a kolektory – výroba tepelné nebo elektrické energie.

Energii získanou pomocí těchto zařízení pak využívají topná zařízení elektrického nebo vodního typu.

Vytápění plynovými konvektory a zářiči

Analogicky s elektřinou má nejoblíbenější druh paliva – plyn – také autonomní samostatná topná zařízení – konvektory a zářiče. Okamžitě je třeba zmínit použití zářičů – princip jejich činnosti je založen na výskytu tepelného (infračerveného) záření při spalování plynu za zvláštních podmínek. Zařízení tohoto typu nejčastěji využívají vzduch z přilehlého prostoru – proto se používají k vytápění polootevřených ploch, velkých průmyslových prostor – prakticky se nepoužívají k vytápění soukromých domů.

Plynové konvektory mají jiný princip činnosti – vzduch se ohřívá nepřímo, ve výměníku tepla. Zařízení tohoto typu lze také použít pro vytápění obytných prostor. Konvektory a zářiče fungují ze dvou zdrojů – zemní plyn nebo lahve na zkapalněný plyn.

Konvektory mají vysokou rychlost ohřevu, ale mohou poněkud vysušovat vzduch. Navíc fungují pouze pro vytápění – na rozdíl od nich mohou plynové kotle realizovat funkci dodávky teplé vody.

Kamnové vytápění soukromých domů

Kamna jsou v podstatě prototypem topných kotlů a designově se jim v mnohém podobají. Klasická kamna ale spojují dvě konstrukční vlastnosti – jsou zdroji (generátory) tepla a zároveň topnými zařízeními – vyzařují teplo ze svého povrchu. Podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, se kamna dělí na 2 hlavní typy:

1. cihlový;
2. Kov – ocel nebo litina.

Jako palivo do topenišť se nejčastěji používá palivové dřevo nebo různé druhy uhlí. Topná zařízení mají nízkou účinnost, nemají prakticky žádnou regulaci a vyžadují neustálou ruční údržbu. Vytápění kamny se však poměrně často používá v nepřítomnosti jiných druhů paliv, v domech do 50 – 60 m2, v letních chatách a ve venkovských domech s občasným obsazením.

Centrální vytápění rodinných domů

Poslední možností vytápění soukromého domu bez kotle je připojení k centralizované topné síti. Tento způsob vytápění má své vlastní charakteristiky – existuje úplná závislost na provozním režimu centralizovaného komplexu, prakticky neexistuje možnost realizace funkce zásobování teplou vodou (tato služba je připojena samostatně), platby za teplo z centrálních sítí výrazně převyšují náklady na většinu druhů paliv pro autonomní vytápění. Je třeba také poznamenat, že centralizované sítě vytápění prakticky nepokrývají soukromý sektor, takže použití tohoto zdroje tepla je velmi vzácné.

Na základě výše uvedeného lze tedy vyvodit řadu závěrů:

1. Většina topných systémů bez kotle má technickou konfiguraci, která je mnohem jednodušší než systém založený na kotlové jednotce;
2. Vytápění bez kotle realizuje pouze funkci vytápění – ohřev teplé vody musí být realizován samostatně;
3. Vytápění bez kotle je často nejpřijatelnější variantou pro domy s dočasným obýváním;
4. Topná zařízení (jednotlivá zařízení a jednotky) poměrně často ovlivňují ukazatele kvality ovzduší – ne vždy to má pozitivní vliv na mikroklima prostor.