Hnízdo divokých hus v Africe / Ve světě / Nezavisimaya Gazeta
KDYŽ se řekne SLOVO „žoldáci“, objeví se nám před očima obrovští chlapi v flekaté kombinéze s koloniálním opálením ve tvářích, ověšení zbraněmi. Takhle se objevují v hollywoodských akčních filmech. Někdy jsou dokonce zobrazováni jako dobří a ušlechtilí, jako ve slavném filmu Divoké husy. Častěji se ale jedná o darebně vyhlížející subjekty, se kterými kladní hrdinové statečně bojují. Ale to je ve filmech. Ale ve skutečném životě začali na žoldáky zapomínat. Přeživší veteráni z Biafry a Katangy už dávno dosáhli důchodového věku a zalévají květiny před domy koupenými za peníze vydělané doslova potem a krví. Tato veřejnost raději paměti nepíše. Poslední skutečně senzační příběh zahrnující „vojáky štěstěny“ byl v roce 1989 atentát na prezidenta Komor Ahmeda Abdalláha. Tato již polozapomenutá tragédie však zcela nečekaně vyplula na povrch znovu, a to ve Francii. V Paříži začal soud se slavným Bobem Denardem. Jeho jméno kdysi vyvolalo hrůzu v afrických oblastech. Nyní odešel do důchodu a vrací se do rodné Francie, kde dělí svůj čas mezi hlavní město a vinice na farmě v Bordeaux. Najednou byl starší Denard odvlečen k soudu.
O deset let později se neuspěchaná francouzská justice konečně rozhodla potrestat ctihodného žoldáka za organizaci pokusu o atentát na prezidenta Komor. Spolu s Bobem před soudy předstoupí jeho nejbližší spolupracovník Dominic Malacrino, přezdívaný Marquis, který se také usadil ve Francii. Další z jejich kompliců, Jean Paul Gourier, známý jako „Siam“, který předem vycítil, že něco není v pořádku, dal se na útěk a zmizel neznámým směrem. Bob Denard nepopírá, že byl přítomen smrti prezidenta Ahmeda Abdullaha. Jak ale tvrdí, došlo k nehodě. Právník, kterého si najal, jako jeden z vážných argumentů ve prospěch obviněného uvedl: „Kdyby Denard skutečně chtěl provést převrat, udělal by vše mnohem kompetentněji, protože toto je jeho povolání už 40 let. Obhajoba je přesvědčena, že se Denard vyhne doživotnímu trestu, který mu hrozí. Uplynulo příliš mnoho času. Věci z minulých dob, vhodné do historického archivu.
Další pokus, který nedávno skončil v Konžské republice, však naznačuje, že „divoké husy“ v Africe stále hnízdí. Soud v Brazzaville odsoudil čtyři Evropany do vězení za pokus o atentát na tamního prezidenta Dannyho Sassou Nguessa. Odsouzeni: dva Francouzi – Claude-Domenic Herman a Richard Sarda, Ital Fabio Vanotti a Chorvat Lastrich Bartold. Dostali různé tresty – od dvou do sedmi let. Obžaloba se přitom domnívá, že přísnějšího trestu nemohla dosáhnout kvůli mezerám ve vyšetřování, které shromáždilo nedostatečné množství důkazů. Konžský ministr vnitra generál Pierre Aube uvedl, že žoldáci na pokyn opozice sídlící mimo republiku zosnovali spiknutí s cílem fyzicky zlikvidovat hlavu státu. Tato opozice, která se snaží zahájit ozbrojený odpor na území země, plánovala zabít prezidenta. Pokus o atentát se měl uskutečnit loni v létě před 5. červnem, druhým výročím krátké, ale brutální občanské války v roce 1997, která skončila druhým nástupem Dannyho Sassou Nguessa k moci. Odsouzení odmítli přiznat svou vinu. Nepopírají, že měli kontakty s konžskou opozicí. Podle nich ale odmítli nabídku zapojit se do teroristických aktivit. Do Konga prý dorazili jako bezpečnostní poradci, připraveni učit zájemce o technice poskytování osobní ochrany. Podobně se za nevinné prohlásili také tři Američané zatčení v Zimbabwe za nelegální držení zbraní. Byl jim zabaven celý arzenál, včetně kulometů a odstřelovacích pušek s dalekohledy pro noční vidění. Trojice, která většinu času strávila ve válkou zničené Demokratické republice Kongo (dříve Zair), se nazývala misionáři. A k ochraně a lovu prý potřebovali horu zbraní. Američtí občané byli odsouzeni k šesti měsícům vězení. Ale neodpykali si ani tento krátký trest. O několik měsíců později byli propuštěni a deportováni do své vlasti. Dalo by se říci, že vyvázli s mírným zděšením díky silným právníkům, kteří šikovně využili mezer v místním trestním zákoníku. Problém ale není právní stránka věci.
Žoldáci se opět stávají známým rysem africké politické a občanské krajiny. Navíc se mezi novým potomkem „divokých hus“ objevili Rusové a občané dalších zemí SNS. Eritrea tak obviňuje Etiopii, že ruské žoldáky využívá hlavně jako piloty. Neustále kolují informace, že „instruktoři“ z bývalého Sovětského svazu bojují v řadách angolského opozičního hnutí UNITA. Je docela možné, že to jsou vojenští poradci, kteří svého času bojovali s UNITA a poskytovali mezinárodní pomoc angolské vládě při odrážení „imperialistické agrese“.
Ukrajinci se objevili v povstaleckých skupinách v Sierra Leone, jak byli svědky pozorovatelů OSN. V Zimbabwe propukl skandál, který se dostal až do parlamentu. Jistá Polina Voitenko, provdaná za Zimbabwana, se údajně pokusila podplatit ministra vnitra, aby získala místní občanství. Pikantnost příběhu však není jen v tom. Tato dáma, která se oddělila od svého manžela, terorizovala svého manžela s pomocí ruského pilota, který mu vyhrožoval zabitím. Odvážného pilota, jak se ukázalo, najali Zimbabwané, aby provedl „zvláštní misi“ v Demokratické republice Kongo, kde Zimbabwe bojuje na straně vlády.
A onehdy se objevily smutné informace o osudu „vojáků štěstí“ z Bulharska. Podle sofijského listu Sega byli tři Bulhaři zastřeleni na osobní rozkaz vůdce UNITA Jonase Savimbiho. Důstojníci, kteří sloužili jako vojenští poradci Savimbiho velitelství, tak doplatili na sérii neúspěchů, kvůli kterým rebelové přišli o jeden ze severních regionů Angoly.
Po krátké době relativního klidu je nyní v Africe opět mnoho horkých míst. Války probíhají v Africkém rohu, Sieře Leone, Demokratické republice Kongo a Angole. A „divoké husy“ se jako za starých časů slétají na temný kontinent jako supi.
K položce nebyly nalezeny žádné komentáře.