Medvídek Pú · Shrnutí Milne s Fairy Tale

Medvídek Pú je medvídek vytvořený anglickým spisovatelem Alanem Milnem. Spisovatel měl syna Christophera Robina, který jednu ze svých hraček, plyšového medvídka, pojmenoval po skutečném medvědovi Winnipegovi (Winnie), který žil ve dvacátých letech minulého století v londýnské zoo. Plyšový medvídek se stal hračkou, se kterou Christopher Robin vyrůstal. Knihy Medvídek Pú vytvořil Milan na základě ústních příběhů a her s Christopherem Robinem.

Jméno Winnie zní anglickému uchu žensky. Milne však častěji označuje Pú mužským zájmenem. V originále je mezi jménem Medvídek a přezdívkou Pú epický člen the (anglicky: Winnie-the-Pooh), často používaný ve jménech panovníků a literárních a historických postav. Komedie medvědího jména nespočívá jen v proměně pohlaví, ale také v rozporu mezi epickou formou a obsahem.

Charakter postavy v Milneově knize.

Medvídek Pú je popisován jako naivní, dobromyslný a skromný „medvěd s velmi malým mozkem“. Rád skládá poezii a med. Pú se „děsí dlouhých slov“ a je zapomnětlivý, ale často má skvělé nápady. Postava Pú, který trpí „nedostatkem rozumu“, ale zároveň je „velkým a naivním mudrcem“, je řadou badatelů považován za archetyp světové literatury. Je tak srovnáván s obrazy Dona Quijota a Švejka, s Dickensovým panem Pickwickem a je mu blízký i strašák z povídky L. Boam „Čaroděj ze země Oz“. Mezi rysy Medvídka Pú patří láska k jídlu, zájem o počasí, deštník a „nesobecká vášeň pro cestování“; “dítě, které nic neví, ale chce vědět všechno.”

V příbězích se Pú dostává do té či oné „beznadějné situace“ a často se z ní dostává s pomocí Christophera Robina. Později se komické rysy změní na „hrdinské“.

Medvídek Pú v SSSR.

První ruský překlad Medvídka Pú vyšel v časopise Murzilka v roce 1939, ale postava Medvídka Pú se stala široce známou sovětským dětem díky převyprávění Borise Zakhodera v knize Medvídek Pú a všichni všichni, vydané v roce 1960.

Scénář napsal Khitruk ve spolupráci se Zakhoderem.

Khitruk o konceptu hlavního hrdiny napsal: „Chápu ho takto: je neustále plný nějakých grandiózních plánů, příliš složitých a těžkopádných na triviální záležitosti, které se chystá podniknout, takže plány se po kontaktu s realitou zhroutí. Neustále se dostává do problémů, ale ne proto, že by byl hloupý, ale proto, že se jeho svět neshoduje s realitou. V tom vidím komediálnost jeho charakteru a jednání. Samozřejmě rád jí, ale to není to hlavní.“

Na základě obrazů vytvořených A. Milnem, B. Zakhoderem a F. Khitrukem a na základě obecných charakteristik postavy má Medvídek Pú hraniční strukturu osobnosti – nestabilní, impulzivní, s nízkou sebekontrolou, unášen vlastními touhami a neschopný korelovat výběr jednání s dosaženým výsledkem. Je tak naivní, že nepřemýšlí o vztazích příčiny a následku a nepředvídá důsledky svých vlastních činů.

S výše uvedenými vlastnostmi dokáže Medvídek Pú vyvolat sympatie svou spontánností, živostí a schopností vytvářet kolem sebe „dobrodružství“, z nichž je pak on i jeho okolí nuceni hledat východisko. Vždy je připraven pomoci svým přátelům, i když je jeho pomoc nevhodná a neužitečná. Pú je optimista, vidí kolem sebe to dobré, což z něj nedělá realistu, ale je příjemné to vnímat.

Kolem Pú jsou jeho přátelé vtaženi do situací, ve kterých zažívají dobrodružství a snaží se s nimi vyrovnat. Typickým rysem „hranice“ je vytvořit nebo se zapojit do situace, kterou on nebo jeho nejbližší okolí trpí, a pak tuto situaci začít s nadšením řešit.

Nápadným rysem lidí s hraniční organizací osobnosti je jejich používání primitivních obran: popření (odmítání uznat existenci něčeho nežádoucího), projektivní identifikace (připisování druhému obrazu, kterému ten druhý začíná odpovídat) a štěpení (rozdělení situace nebo osoby na „černé“ a „bílé“).

Hraniční osobnosti mají problémy s identitou ve senzacích, a tak se Medvídek Pú rozhodl, že bude mrak a včely se rozhodnou stejně. Nakonec byl naštvaný a včely se ukázaly jako „špatné“. Odmítá uznat skutečnost svého agresivního úmyslu dostat se do včel a narušit jejich hranice, a proto nechápe, že jako odpověď může obdržet agresi. Hranice postrádají koncept oddálení uspokojení nebo jeho dosažení přijatelnějším způsobem, takže vidíme Medvídka Pú, jak leze mezi včely pro med, navštěvuje Králíka jen kvůli „nápravě“ a přejídá se, dokud nevyroste tak, že nemůže vylézt ze své díry.

Hraniční osobnosti mohou být empatické a vypadají velmi zdravě. Medvídek Pú má proto přátele a celkově je tato postava sympatická, pokud se na ni nezačnete dívat kriticky.

Hraniční osobnosti jsou omezené ve schopnosti pozorovat se zvenčí a objektivně vyhodnotit situaci: když Pú slyší Sovu kýchat, přeje jí pevné zdraví. Sova říká, že nekýchla, ale Pú jí nadále přeje zdraví, ignoruje její námitky a nevidí, že Sova má vadu řeči.

Strategie práce s tímto psychotypem

Hraniční klient obvykle žádá o terapii, které nelze vyhovět. Klient Medvídek Pú s největší pravděpodobností sám na psychoterapii nepřijde, a pokud přijde, bude si stěžovat na množství stresu, záchvaty paniky, deprese nebo na to, že na něj jeho blízcí nereagují správně (např. Králík se mu vyhýbá a nechce ho zvát k sobě, Sova se chová arogantně a kritizuje ho, nechce ho poslouchat a ponižovat ho iglet ho dost nemiluje.)

Při práci s klientem hraniční organizace jsou hlavními tématy základní porušení vlastního „já“. Důraz bude kladen na pochopení vlastních emocí, rozpoznání sebenenávisti nebo studu, identifikaci sebevražedného nebo sebepoškozujícího chování, potíže s interakcí s ostatními, neschopnost být v blízkých vztazích a problémy s vlastní identitou.

Ústředním konfliktem hraniční osobnosti je touha být blízko jiné osobnosti, se strachem z pohlcení a totální kontroly. Cílem v terapii je dokončit separačně-individuační fázi.

To znamená, že člověk nachází odpovědi na otázky „kdo jsem? a „co jsem?“, může získat pocit celistvého já, pochopit, že může být nezávislý, ale v případě potřeby se spojit s druhým ve vztahu k uspokojení jeho potřeb; rozpoznání individuality druhého, aniž by si ho idealizoval nebo znehodnotil.

Medvídek Pú je plyšový medvídek a velký přítel Christophera Robina. Stávají se mu nejrůznější příběhy. Jednoho dne, když jde Medvídek Pú na mýtinu, spatří vysoký dub, na jehož vrcholu něco bzučí: zhzhzhzhzhzh! Nikdo nebude bzučet nadarmo a Medvídek Pú se snaží vylézt na strom pro med. Po pádu do křoví jde medvěd pro pomoc za Christopherem Robinem. Medvídek Pú si vezme od chlapce modrý balónek a vznese se do vzduchu a zpívá „Tučkovu zvláštní píseň“: „Jsem Tuchka, Tuchka, Tuchka, / A vůbec ne medvěd, / Ach, jak je Tuchkovi milé / létat po obloze!”

Ale včely se podle Medvídka Pú chovají „podezřele“, to znamená, že něco tuší. Jeden po druhém vylétají z prohlubně a bodají Medvídka Pú. („To jsou špatné včely,“ chápe medvěd, „pravděpodobně dělají špatný med.“) A Medvídek Pú chlapce požádá, aby sestřelil míček pistolí. “Zkazí se,” protestuje Christopher Robin. “A pokud nebudete střílet, budu rozmazlený,” říká Medvídek Pú. A chlapec, který pochopil, co má dělat, srazil míč. Medvídek Pú hladce spadne na zem. Je pravda, že poté se medvědovi tlapky po celý týden zvedly a nemohl s nimi pohnout. Pokud mu na nos přistála moucha, musel ji odfouknout: “Pú!” Fuj!” Možná proto se mu říkalo Pú.

Jednoho dne Pú šel navštívit králíka, který žil v díře. Medvídek Pú vždy neměl odpor k „osvěžení“, ale při návštěvě Králíka si zjevně dovolil příliš mnoho, a proto, když vystoupil, uvízl v díře. Věrný přítel Medvídka Pú, Christopher Robin, mu celý týden četl knihy nahlas, když byl uvnitř, v díře. Králík (s Púovým svolením) používal zadní nohy jako věšák na ručníky. Chmýří bylo stále tenčí a pak Christopher Robin řekl: “Je čas!” a chytil Pú za přední tlapy a Králík se chytil Kryštofa Robina a Králíčkovi příbuzní a přátelé, kterých bylo strašně moc, chytili Králíka a začali se vší silou táhnout a Medvídek Pú vyskočil z díra jako zátka z láhve a Kryštof Robin a Králík a všichni ostatní letěli vzhůru nohama!

Kromě Medvídka Pú a králíka jsou tu ještě prasátko Prasátko („Very Little Creature“), Sova (je gramotná a umí se i napsat „SAVA“) a vždy smutný oslík Ijáček. Kdysi zmizel oslí ocas, ale Pú ho dokázal najít. Při hledání ocasu se Pú zatoulal k vševědoucí Sově. Sova žila ve skutečném zámku, podle malého medvěda. Na dveřích měla zvonek s knoflíkem a zvonek se šňůrou. Pod zvonkem bylo upozornění: “PROSÍM, NECHTE ODEJÍT, POKUD NEOTVÍRAJÍ.” Christopher Robin napsal reklamu, protože to nedokázala ani Sova. Pú říká Owl, že Ijáček ztratil ocas a žádá o pomoc při jeho nalezení. Sova se pouští do teoretických diskusí a chudák Pú, který, jak víte, má v hlavě piliny, brzy přestane chápat, o čem mluví, a na Sovy otázky odpovídá střídavě „ano“ a „ne“. Na další „ne“ se Sova překvapeně ptá: „Cože, tys to neviděl? a vezme Púa, aby se podíval na zvonek a oznámení pod ním. Pú se podívá na zvonek a šňůru a najednou si uvědomí, že někde viděl něco velmi podobného. Sova vysvětluje, že jednoho dne v lese viděla tuto krajku a zavolala, pak zavolala velmi hlasitě a šňůra se utrhla. Pú vysvětluje Sově, že Ijáček tuto šňůru opravdu potřeboval, že ji miloval, dalo by se říci , byl k němu připojen. S těmito slovy Pú rozepne tkanici a nese Ijáčka a Christopher Robin ho přibije na místo.

Někdy se v lese objeví nová zvířata, jako je matka Kanga a Little Roo.

Králík se nejprve rozhodne dát Kangu lekci (je pobouřen, že nosí dítě v kapse, snaží se spočítat, kolik kapes by potřeboval, kdyby se i on rozhodl nosit děti tímto způsobem – ukázalo se, že těch sedmnáct a ještě jeden za kapesník! ): ukradni Little Roo a schovej ho, a když ho Kanga začne hledat, řekni jí “AHA!” takovým tónem, že by všemu rozuměla. Aby si ale Kanga hned nevšimla ztráty, musí místo Little Roo skočit do kapsy Prasátko. A Medvídek Pú musí mluvit s Kangou velmi inspirovaně, aby se i na minutu odvrátila, pak bude králík moci utéct s Little Roo. Plán se podaří a Kanga objeví náhradu, až když se vrátí domů. Ví, že Christopher Robin nedovolí, aby někdo ublížil Little Roo, a rozhodne se zahrát si na Prasátko. On se však snaží říct „AHA!“, ale to nemá na Kanga žádný vliv. Připravuje Prasátko koupel a nadále mu říká „Roo“. Prasátko se neúspěšně snaží Kanga vysvětlit, kdo doopravdy je, ale ona předstírá, že nerozumí, co se děje. A už je Prasátko umyté a čeká na něj lžíce rybího tuku. Před lékem je zachráněn příchodem Christophera Robina. Prasátko se k němu v slzách vrhne a prosí ho, aby potvrdil, že není Malý Roo. Christopher Robin potvrzuje, že to není Roo, kterého právě viděl u Králíka, ale odmítá Prasátko poznat, protože Prasátko je „zcela jiné barvy“. Kanga a Christopher Robin se rozhodnou pojmenovat ho Henry Puschel. Ale pak se nově vyraženému Henrymu Puschelovi podaří vykroutit se z Kangových rukou a utéct. Ještě nikdy nemusel běžet tak rychle! Jen sto kroků od domu přestane utíkat a válí se po zemi, aby znovu získal svou známou a sladkou barvu. Little Roo a Kanga tedy zůstávají v lese.

Jindy se v lese objeví neznámé zvíře Tygr, který se široce a přívětivě usmívá. Pú naloží Tygrovi med, ale ukáže se, že Tygři med nemají rádi. Pak jdou oba navštívit Prasátko, ale ukáže se, že tygři nejedí ani žaludy. Také nemůže jíst bodlák, který Ijáček dal Tiggerovi. Medvídek Pú vybuchne v poezii: „Co dělat s chudákem Tygrem? / Jak ho můžeme zachránit? / Vždyť kdo nic nejí, / nemůže růst!“

Přátelé se rozhodnou jít do Kanga a tam Tigger konečně najde jídlo, které má rád – rybí tuk, nenáviděný lék Little Roo. Takže Tigger žije v Kangaině domě a vždy dostává rybí tuk k snídani, obědu a večeři. A když si Kanga myslela, že potřebuje nějaké jídlo, dala mu lžíci nebo dvě ovesné kaše. („Ale já osobně si myslím,“ říkávalo v takových případech Prasátko, „že už je dost silné.“)

Události se vyvíjejí: buď se „výprava“ vydá na severní pól, pak je Prasátko zachráněno před povodní v deštníku Christophera Robina, pak bouře zničí Soví dům a oslík pro ni hledá dům (což se ukáže jako Prasátko) a Prasátko jde bydlet k Medvídkovi. Pú, pak Christopher Robin, který se už naučil číst a psát, odchází (není úplně jasné jak, ale je jasné, že odchází) z lesa.

Zvířátka se loučí s Kryštofem Robinem, Ijáček pro tuto příležitost napíše strašně složitou báseň, a když se Christopher Robin po přečtení do konce vzhlédne, vidí před sebou jen Medvídka Pú. Oba jdou do Začarovaného místa. Christopher Robin vypráví Púovi různé příběhy, které se mu okamžitě zapletou do hlavy plné pilin, a nakonec ho pasuje na rytíře. Christopher Robin pak žádá medvěda, aby slíbil, že na něj nikdy nezapomene. I když Christopher Robin bude mít sto let. („Kolik mi pak bude let?“ ptá se Pú. „Devadesát devět,“ odpovídá Christopher Robin). “Slibuji,” přikývl Pú hlavou. A jdou po silnici.

A ať jdou kamkoli a bez ohledu na to, co se jim stane – „tady, v Začarovaném místě na vrcholu kopce v lese, si malý chlapec bude vždy, vždy hrát se svým malým medvědem.“

Převyprávěla V.S. Kulagina-Yartseva. Zdroj: Stručně všechna mistrovská díla světové literatury. Zápletky a postavy. Zahraniční literatura 1997. století / Ed. a komp. V. I. Novikov. – M.: Olympus: ACT, XNUMX.

Co můžete říci o převyprávění?

Co bylo nejasné? Našli jste chybu v textu? Máte nějaké nápady, jak nejlépe převyprávět tuto knihu? Prosím piš. Udělejme převyprávění srozumitelnější, kompetentnější a zajímavější.