Pomoci začínajícímu řidiči. Jízda přes neřízené křižovatky

Nejprve musíte pochopit, že když se blížíte k jakékoli křižovatce, musíte nejprve určit její typ. K tomu se díváme na to, zda je dopravní řád řízen semaforem nebo dispečerem, tzn. semafor pracuje v režimu „červená-žlutá-zelená“ nebo dopravní řád řídí dispečer.

1. Pokud tomu tak je, pak je křižovatka řízena a přednostní značky Řidič tomu nevěnuje pozornost. Na řízených křižovatkách není hlavní silnice ani vedlejší silnice.

2. Pokud zde není semafor/regulátor nebo neřídí dopravu – semafor bliká žlutě nebo nesvítí, dopravní policista hlídá dodržování pravidel silničního provozu řidičů, pak bude taková křižovatka NEREGULOVANÁ. A první, na co by si měl řidič dát pozor, co by měl hledat na vlastní oči, jsou přednostní značky.

2.1 Pokud jsou přítomny značky přednosti, pak je taková křižovatka NEEKVIVALENTNÍ, nebo jak se správně říká NEREGULOVANÁ KŘÍŽENÍ NEEKVIVALENTNÍCH KOMUNIKACÍ. Nerovné silnice znamenají, že jedna silnice je hlavní a vozidla, která se k ní blíží, mají přednost v jízdě křižovatkou.

Pokud zde nejsou žádné přednostní značky, musí řidič věnovat pozornost tomu, na jakých silnicích je křižovatka organizována. Pokud je tvořena zpevněnou cestou ve vztahu k polní cestě, pak také bude neregulovaná křižovatka nerovných cest. Zpevněná komunikace bude hlavní komunikací ve vztahu k polní cestě.

Zde je třeba objasnit skutečnost, že jakýkoli tvrdý povlak – třída na tvrdém povrchu nezáleží. Přitom silnice s různě tvrdým povrchem jsou si navzájem rovnocenné. Například: asfaltová cesta a štěrková cesta tvoří ROVNOCENNOU KŘIŽOVAČKU. Dlážděná cesta a polní cesta – ROVNOMĚRNÁ KŘIŽOVATKA.

2.2 Jak již bylo řečeno, pokud nejsou splněny podmínky „rozdílu“ povrchu vozovky, jedná se o ROVNOCENNOU KŘIŽOVATKU. Nebo, jak by se to mělo správně nazvat, NEREGULOVANÁ KŘIŽOVATKA ROVNOCENNÝCH SILNIC, tzn. vozidla, která se k takové křižovatce blíží, jsou ve stejných podmínkách na vozovce.
Pokud tedy vše výše uvedené znázorníme graficky, dostaneme následující:

Z uvedeného diagramu vyplývá, že v rozlehlosti naší vlasti lze nalézt pouze tři typy křižovatek:

2. Neregulované nerovné silnice

3. Neregulované ekvivalentní silnice

Ještě jednou bych rád zdůraznil, že tvar křižovatky a její umístění nehraje roli. Každý typ má svá pravidla cestování.

V jedné autoškole skupina více než 30 lidí neuspěla u zkoušky z městského řízení jen proto, že „inspektor dělal zkoušku na jiné trase, než po které jeli oni a instruktor“. Student nevěděl, jak se orientovat na konkrétní křižovatce, kudy procházela trasa zkoušky.

ještě jednou – pravidla pro jízdu přes všechny typy křižovatek jsou stejná. Stačí určit jeho typ a podle toho se pohybovat.

V tomto článku se tedy podíváme na jízdu neřízenými křižovatkami.

NEREGULOVANÉ Křižovatky ROVNOCENNÝCH SILNIC

Než začneme analyzovat pohyb na takových křižovatkách, je nutné pochopit, podle jakých znaků můžeme usoudit, že křižovatka před námi je stejně důležitá. A to:

1. Podepsat 1.6 (obr. 1)

2. rovná se povrch vozovky a nedostatek značek přednosti. Dovolte mi ještě jednou zdůraznit – ne stejný, ale rovný – buď pevné nebo půdní.

V té či oné míře mnoho lidí slyšelo pravidlo pro jízdu přes rovné křižovatky. Pravidlo, které zní jako „Pravidlo pravé ruky“ – odstavec 13.11 dopravních předpisů na křižovatce rovných silnic je řidič nekolejového vozidla povinen dát přednost vozidlům přijíždějícím zprava (obr. 2)

Je nutné objasnit, že požadavek „udělit přednost v jízdě“ vznikne, pokud se trajektorie vozidel protnou nebo sloučí. Pokud nedojde k průnikům nebo sloučením, pak požadavek nevzniká (obr. 3,4, XNUMX).

Dále je nutné předepsat pořadí pohybu tramvají. V případech rovného práva průjezdu má tramvaj přednost v pohybu bez ohledu na trajektorii jejího dalšího pohybu (obr. 5).

Zde je třeba pochopit, že je třeba se vyvarovat tzv. pohybu „pod krytem“ tramvaje. Zdálo by se, proč (auto 3 z obr. 5) nepojede současně s tramvají, (auto 2 z obr. 5) tramvaj přesto nechá projet. Neměl bys to dělat.

Dle požadavků Řádu (autor 2) je povinen vyhovět požadavku „ dát přednost v jízdě“ ve vztahu k tramvaji. Požadavek dát přednost v jízdě v této situaci znamená, že tramvaj nesmí změnit rychlost ani trajektorii. S ohledem na specifika pohybu tramvaje – jede po přesně určené koleji (kolejnice), pak i po vyjetí za křižovatku vozovek (ale nenajetí na tramvajové koleje) (vůz 2) dá přednost tramvaji, ale (vůz 3) s ní s největší pravděpodobností narazí (obr. 6).

Také si myslím, že by bylo užitečné pohovořit o situaci zobrazené na jednom z lístků na zkoušku. Čtyři vozidla se blíží ke čtyřsměrné křižovatce a všechna chtějí jet rovně (obr. 7).

Každému, kdo se s takovou otázkou setkal, je okamžitě sděleno, že „pravidla takovou situaci nestanoví a řidiči odjíždějí po dohodě“. Pokud se však ptáte, proč to nestanoví a co znamená „dohodou“? Odpověď již není nalezena.

Po dohodě, co to znamená?

Je to jednoduché, někdo musí někoho nechat projít. Člověk odejde a konfliktní situace již neexistuje. K tomu můžeme mávnout rukou, zablikat světlomety nebo jinak dát najevo, že propouštíme.

Proč Pravidla tuto situaci neupravují?

Vše je velmi jednoduché. Pamatujte, máme mnoho regulovaných křižovatek, řekněme, ve vesnicích s letními chatami? Oni vůbec neexistují! To se děje proto, že v pohybu není žádná intenzita. Tyto křižovatky jsou ponechány jako ekvivalentní, kde výše popsaná situace – vyjeli čtyři lidé a všichni musí jet rovně (pouze jeden musí odbočit vpravo a nejsou žádné potíže) – je vzácný jev. A popisovat něco, s čím se řidič nemusí nikdy setkat, prostě nemá smysl.

Pravidla pro jízdu neregulovanými křižovatkami rovnocenných komunikací lze tedy formulovat do následujících tezí:

1. Tramvaje projíždějí křižovatkou jako první. Pokud je jich několik a jejich dráhy se protnou, ustoupí ta s překážkou vpravo.

2. Za druhé takovou křižovatku křižují nekolejová vozidla mezi sebou pomocí překážek (obr. 8)

3. Blíží-li se speciální vozidlo s modrými blikajícími světly a zvláštním zvukovým signálem, pak bez ohledu na trajektorii jeho pohybu opustí křižovatku jako první.

4. Pokud nekolejové vozidlo zatáčí doleva, dává přednost v jízdě protijedoucím vozidlům jedoucím rovně nebo vpravo.

NEREGULOVANÉ Křižovatky NEROVNÝCH SILNIC

Začněme značkami hlavní silnice:

1. Hlavní silnice je silnice označená značkami 2.1, 2.3.1, 2.3.2, 2.3.3, 2.3.4, 2.3.5, 2.3.6, 2.3.7 a také 5.1 (obr. 9), tzn. Pokud řidič uvidí některou z uvedených značek, znamená to, že je na hlavní silnici. Při jízdě po vedlejší komunikaci řidič tyto značky neuvidí.

2. Zpevněná cesta versus polní cesta.

3. Jakákoli komunikace ve vztahu k výjezdu z přilehlého území.

Dodatečně bych chtěl upozornit na dvě dopravní značky 2.4, 2.5 (obr. 10).

Obě tyto značky vyžadují, aby řidič VYDAL (nepřekážel) vozovce.

Značka 2.5 mimo jiné vyžaduje, abyste MUSÍ zaznamenat svou zastávku. Jsou instalovány v místech, kde řidič nebude moci zastavit, aniž by to zaznamenal. rozhodně správné rozhodnutí o možnosti průjezdu křižovatkou. Nějaké rozhodnutí bude učiněno, ale nebude absolutně správné. Příklad: křižovatka cest. Něvský – sv. Lunacharský. Domy stojící blízko sebe značně omezují viditelnost a aniž by si řidič všiml zastavení, může dojít k nehodě.

Ještě jednou upozorňuji, že požadavek „DEJ PŘEDNOST“ neříká, kam a jak se vozidlo na hlavní silnici blíží. Řidiči na vedlejší komunikaci by ho neměli nutit ke změně rychlosti nebo směru jízdy. Při jízdě po hlavní silnici je dovoleno i předjíždění – tzn. Vozidla mohou jet v protijedoucím jízdním pruhu.

Značka 2.4 se instaluje do těch míst, kde si řidič již při nájezdu na křižovatku může určit, zda vytvoří překážku či nikoliv. Pokud váš pohyb nepřekáží vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici, můžete pokračovat bez zastavení.

Pokud hlavní silnice na křižovatce nezmění směr, pak by neměly být žádné potíže. Vozidla přijíždějící po hlavní silnici mají přednost v jízdě křižovatkou. Vozidla pohybující se po vedlejší komunikaci musí dát přednost v jízdě. Přednost mají tramvaje, které jsou ve stejném stavu vozovky jako bezkolejová vozidla. (obr. 11)

Potíže mohou nastat v případech, kdy hlavní silnice na křižovatce změní směr (obr. 12)

Obtížnost průjezdu takovou křižovatkou spočívá v tom, že trajektorie vozidel ve stejných podmínkách vozovky se mohou protnout (obr. 13)

V takových situacích je třeba pamatovat na pravidlo „pravé ruky“, které již známe: dát přednost tomu, kdo se blíží zprava. To platí pro všechny řidiče, kteří se k takové křižovatce blíží a jsou ve stejných podmínkách na vozovce.

Získáme tedy následující pořadí pohybu:

1. První tramvaje, které vyjedou z křižovatky, jsou ty na hlavní silnici.

2. Za druhé, nekolejová vozidla umístěná na hlavní silnici, pokud se jejich trajektorie protínají, pak se míjejí podle pravidel pro projíždění ekvivalentních křižovatek (dejte přednost té vpravo).

3. Za třetí, tramvaje na vedlejší silnici

4. A jako poslední opouštějí takovou křižovatku nekolejová vozidla umístěná na vedlejší komunikaci – navzájem v cestě. (obr. 14)

Samostatně bych řidičům připomněl odstavec 13.1 Pravidel: Při odbočování vpravo nebo vlevo MUSÍ dát řidič přednost chodcům přecházejícím vozovku, na kterou odbočuje. Řidiči často vyjadřují názor, že když není přechod pro chodce, tak není třeba dávat přednost. To není pravda. Dle odst. 4.3 Pravidel slouží pro pohyb chodců pokračování čar chodníku nebo krajnice procházející křižovatkou (obr. 15).

Při dodržování výše uvedených doporučení se s největší pravděpodobností nestanete viníkem nehody.