Tení a praktické využití topografických map – Učebnice zeměpisu. 8. ročník. Pestuško – Nový program

• Jak číst topografickou mapu. Geografický obsah topografických map je zprostředkován pomocí konvenčních značek a jejich znalostí se lze naučit číst mapu. Čtení mapy tedy znamená umět se v konvenčních znacích orientovat, posuzovat je ve vzájemném vztahu a utvářet si správnou představu o povaze terénu zobrazeného na mapě. S pomocí topografických map lze určovat směry, vzdálenosti, plochy, zeměpisné a obdélníkové souřadnice, absolutní a relativní výšky bodů.

Je vhodné číst mapu v určitém pořadí. Nejprve je třeba zjistit informace o měřítku a výšce reliéfního řezu. Měřítko je nezbytné pro vizuální (přibližné) a přesné určení vzdáleností a ploch geografických objektů. Například na mapě s měřítkem 1:50 000 (1 cm na mapě odpovídá 500 m na terénu) lze určit přibližnou délku sídla nebo šířku řeky, plochu lesa atd. Výška reliéfního řezu udává, v kolika metrech jsou vrstevnice vykresleny, což je důležité pro pochopení charakteru reliéfu. Důležité je také datum zaměření a vytvoření mapy. Poté se pomocí konvenčních značek určí obecný charakter terénu zobrazeného na mapě. Poté se zahájí podrobné studium mapy v závislosti na úkolech, které badatel klade.

• Praktické využití topografických map. Určení směru k jakémukoli geografickému objektu. V první řadě je nutné mapu orientovat. K tomu můžete použít určitý orientační bod nebo kompas. Orientační body a kompas vám umožní správně určit skutečný azimut. Jedná se o úhel měřený ve směru hodinových ručiček mezi severním směrem geografického poledníku a směrem k objektu, ke kterému se pohybujete. Jehla kompasu je vždy nasměrována podél magnetického poledníku, nikoli geografického poledníku. Pro přesnou orientaci kompasu je proto třeba vzít v úvahu magnetickou deklinaci – úhel mezi směry geografického a magnetického poledníku (obr. 14). Je třeba si uvědomit, že magnetická deklinace může být východní, pokud se magnetický poledník odchyluje od skutečného poledníku na východ, a západní, pokud se magnetický poledník odchyluje od skutečného poledníku na západ.

Pro výpočet magnetické deklinace je nutné její hodnotu buď odečíst (v případě východní deklinace) od skutečného azimutu, nebo ji přičíst (pokud je deklinace západní) ke skutečnému azimutu. Magnetická deklinace je obvykle uvedena ve spodní části topografické mapy. Po určení magnetické deklinace můžete vypočítat magnetický azimut – to je úhel mezi severním směrem magnetického poledníku a směrem k určitému objektu. Hodnota magnetického azimutu se může pohybovat od 0° do 360°.

Obr. 14. Magnetická deklinace

Směr na topografické mapě lze určit pomocí azimutového úhlu. Jedná se o úhel mezi směrem svislé čáry kilometrové sítě a směrem k vybranému geografickému objektu.

Určování vzdáleností. Topografické mapy lze použít k poměrně přesnému výpočtu vzdáleností na zemi. Přímky mezi dvěma body na topografické mapě se měří pomocí pravítka, kružítka nebo proužku papíru. Vzdálenost naměřená pravítkem se převede na skutečnou vzdálenost pomocí měřítka uvedeného pod spodním rámečkem mapy. Délka přerušované čáry (např. železnice) se vypočítá jako součet přímek. K měření zakřivených čar (např. řek, hranic, pobřeží) můžete použít zařízení pro měření zakřivených čar – curvimetr.

Výpočet plochy. Existují dva způsoby, jak určit plochu geografických objektů na topografické mapě: geometricky a pomocí milimetrové mřížky. Při použití geometrické metody se měřená plocha rozdělí na mřížku čtverců, trojúhelníků, lichoběžníků, jejichž plocha se vypočítá pomocí příslušných vzorců. Součet těchto ploch bude celkovou plochou objektu na mapě.

Plochu lze také změřit pomocí milimetrové mřížky nanesené na průhlednou fólii nebo papír. Tato mřížka se umístí na mapu a spočítá se počet milimetrů čtverečních. Poté lze s ohledem na měřítko mapy snadno určit plochu.

Určování souřadnic na topografické mapě. Zeměpisné souřadnice. Z kurzu zeměpisu pro 6. ročník víte, že zeměpisné souřadnice jsou úhlové hodnoty (zeměpisná šířka a délka), které určují polohu libovolného bodu na zeměkouli. Na topografické mapě je mřížka rovnoběžek a poledníků, pomocí které lze určit zeměpisné souřadnice libovolného bodu s přesností na sekundy nebo desetiny minuty.

Fragment topografické mapy (obr. 13) ukazuje, jak vypadá rám listu takové mapy. Poledníky a rovnoběžky jsou strany rámců mapových listů. Na každém listu mapy jsou podepsány zeměpisné souřadnice rohů rámce. Rámec má stupnice rozdělené na minuty podle zeměpisné délky a zeměpisné šířky. V tomto případě je každá minuta rozdělena tečkami na 6 částí, z nichž každá odpovídá 10 sekundám zeměpisné délky a zeměpisné šířky. Chcete-li tedy určit zeměpisnou šířku bodu na mapě, musíte tímto bodem nakreslit čáru rovnoběžně s horním nebo dolním rámcem mapy a na stupnici zeměpisné šířky určit odpovídající stupně, minuty a sekundy. Pro určení zeměpisné délky je třeba tímto bodem nakreslit svislou čáru rovnoběžně s bočním poledníkem rámce mapového listu a určit zeměpisnou délku. Zeměpisné souřadnice se používají k určení polohy bodů na mapě, které se nacházejí ve velkých vzdálenostech.

Obr. 15. Zonální systém pravoúhlých souřadnic

Obdélníkové souřadnice. Topografické mapy se obvykle konstruují v ekvidistantní projekci a odpovídající Gaussově-Krugerově soustavě plochých obdélníkových souřadnic. Tato projekce se získá promítnutím zeměkoule na povrch válce podél libovolného poledníku. Pro snížení nepřesností na takové mapě je promítnutá část zemského povrchu omezena poledníky s rozdílem zeměpisné délky 6°. Takový úsek se nazývá zóna. Střední poledník v každé zóně se nazývá axiální poledník. Zóny se počítají od greenwichského poledníku na východ.

Obdélníkové souřadnice jsou souřadnicový systém, ve kterém je centrální poledník 6stupňové zóny brán jako osa X a rovník jako osa Y. Tyto dvě čáry jsou přímé, vzájemně kolmé čáry, zatímco zbývající poledníky a rovnoběžky jsou zakřivené. Průsečík osového poledníku a rovníku je počátkem obdélníkových souřadnic pro každou zónu. Pro snazší použití obdélníkových souřadnic se na topografické mapy aplikují čáry procházející každým kilometrem a rovnoběžné s osami X a Y (obr. 15). Tvoří kilometrovou mřížku pokrývající mapu systémem čtverců stejné plochy. Obdélníkové souřadnice ukazují vzdálenost v kilometrech k danému bodu od rovníku (souřadnice X, která se může měnit od 0 do více než 10 000 km na pólech) a od osového poledníku (souřadnice Y, která se může měnit od 0 do 333 km na rovníku, kde se protíná s krajním západním a východním poledníkem zóny).

Pro všechny body na území naší země má souřadnice X kladnou hodnotu. Aby souřadnice Y bodů byly také pouze kladné, v každé zóně se pořadnice počátku souřadnic bere rovna 500 km.

Rýže. 16. Obrázek reliéfu s vodorovnými čarami

Body ležící západně od centrálního poledníku mají tedy souřadnice menší než 500 km a na východě více než 500 km.

Určení výšky terénu. Jak již víte, na topografických mapách je reliéf znázorněn vrstevnicemi – zakřivenými uzavřenými čarami, jejichž body mají stejnou výšku nad hladinou moře. Tyto čáry lze také považovat za stopy průsečíku nerovného terénu s rovinami rovnoběžnými s hladinou moře, od kterých se počítají výšky. Na základě toho se vzdálenost h ve výšce mezi protínajícími se plochami nazývá výška řezu (obr. 16).

Výšku libovolného bodu na zemském povrchu na topografické mapě lze určit hodnotou vrstevnic. Koneckonců, absolutní výška terénu zůstává podél vrstevnice nezměněna. Absolutní výšky jsou vyznačeny na jednotlivých vrstevnicích, na vrcholcích jednotlivých kopců, stejně jako na jednotlivých objektech, jako jsou rozcestí, studny a prameny. Proto při znalosti absolutní výšky lze snadno vypočítat relativní výšku libovolného bodu na mapě. Na pobřeží řek, jezer a nádrží jsou vyznačeny značky vodní hladiny, které ukazují absolutní výšku vodní hladiny v daném bodě.

HLAVNÍ

• Pomocí topografických map můžete určovat směry, vzdálenosti, plochy, zeměpisné a obdélníkové souřadnice, absolutní a relativní výšky bodů.

• Na topografických mapách se reliéf zobrazuje jako vrstevnice – zakřivené uzavřené čáry, jejichž body mají stejnou výšku nad hladinou moře.

• Výšku libovolného bodu na zemském povrchu na topografické mapě lze určit hodnotou vrstevnic.

POJĎME SI OVĚŘIT SVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI

1. Jak určit magnetický a skutečný azimut z topografické mapy?

2. Co je to zonální pravoúhlý souřadnicový systém?

3. Jaké geografické informace lze získat analýzou umístění vrstevnic na mapě?

4. Jak určit zeměpisné souřadnice, výšku bodu a strmost svahu na topografické mapě?

PRAKTICKÁ PRÁCE #1

Určení směrů, vzdáleností, ploch, zeměpisných, pravoúhlých souřadnic a výšek bodů na topografické mapě.

VÝZKUM

Vypracování tras na základě topografické mapy a jejich zdůvodnění.