Trash fish: koncepty, myšlenky nahlas o výhodách a škodách

S konceptem odpadní ryby Poznal jsem se na začátku 90. let, kdy jsem měl to potěšení být studentem Biologické fakulty. Učitel pak k tomuto pojmu uvedl dvě vysvětlení. Pro ichtyologii jsem moc horlil, ale informace mi stále uvízly v mozkové kůře.

Možná by se zbytečně „povalovala“, kdyby „jako dospělá“ neonemocněla z rybaření. Přívlač, splávek, zimní rybaření – v noci seberte, nabídněte cestu ven a je to, už jste na nohou. Teď se ale nebavíme o rybaření jako o smyslu života, ale o terminologii. Po cestě si dovolím nahlas zamyslet se nad pozitivními a negativními aspekty odpadních ryb v nádržích.

Co je odpadní ryba?

Z nějakého důvodu mají rybáři v každodenním životě jen jeden výklad. Svědčí o tom řádky jak encyklopedických stránek, tak webů a blogů o rybaření.

PLENĚNÉ RYBY – druhy ryb, které nemají ekonomickou hodnotu.

K tomu se přidávají i informace o jeho velikosti, rychlosti růstu a škodlivém vlivu na rozmnožování dalších komerčně cenných druhů ryb.

Toto je vžité pojmenování pro malé, pomalu rostoucí rybky – vrcholová ryba, kopina ostnatá, střevle, jelec, tzn. ryby, které nemají komerční ani nutriční hodnotu.

Obvykle obývají rybníky, jezera a mělké oblasti řek.

V kulturních chovech ryb patří k plevelným rybám také okoun, plotice a ropušnice, které jsou potravní konkurencí pro tam pěstované cenné druhy ryb.

Ale je to proto, že je to plevel, že nemá komerční hodnotu?

Naše univerzální lidská schopnost hodnotit vše pouze z pohledu konzumenta a hodnotit rybu, v tomto případě z její ekonomické hodnoty, rybaření jaksi zastiňuje.

Proto mi druhý koncept trash fish připadá poctivější a přirozenější.

Pro nikoho nebude novinkou, že lidské rybářské aktivity byly a jsou provozovány na velké vodě. Tam jsou ryby větší a jejich „hodnota“ je vyšší. A podél břehů stojatých vod a zátok lovili buď pro rybolov (dnes koníček), nebo pro ty, kteří na rybáře ještě nebyli staří. Shodou okolností to byly mělké zátoky jezer a řek, kterým se v minulosti říkalo sors. Analogicky se ryby, které se zde vyskytovaly a byly předmětem „rozmazlování“, nazývaly plevel.

Pokud si pozorně přečtete text TSB (Velká sovětská encyklopedie), pak na potvrzení výše uvedeného je uveden koncept mělkých zálivů řek a jezer. Je úplně jedno, jestli je voda sladká nebo slaná.

V jiném slovníku (slovníku trilogie „The Sovereign’s Estate“) je podestýlka částí nádrže, kde odpočívají ryby. Tedy klidné, mělké vody plně tekoucích řek.

Ukazuje se tedy, že odpadní ryby ve vodních útvarech nejsou tím, co máme tendenci hodnotit jako necenné. V jeho životním cyklu jsou prostě okamžiky, kdy tíhne k určitým oblastem na řekách a jezerech. Tam se většinou drobné druhy shlukuje do velkých skupin. Cíle jsou různé. Někteří žijí trvale ve vodní oblasti. Ostatní přicházejí na přestávku. Ještě další jsou pro tření nebo výkrm.

O výhodách a škodách plevelných ryb

Nechtěl bych mluvit o výhodách a škodlivosti ryb, které spadají pod definici plevele. To je špatně. V přírodě je vždy vše z nějakého důvodu. Biologická společenství se vytvářejí po mnoho let. Odstraňte jeden článek nebo přidejte do řetězu nový – následuje katastrofa.

Negativní stránkou všudypřítomných hejn „necenných“ ryb je ničení jiker a plůdků komerčních druhů. Zde je návod, jak vypadat. Každá ekologická komunita usiluje o rovnováhu. Někdo byl sežrán, někdo se narodil. Ideologie? Ne, tohle je život ve volné přírodě.

Častěji vidíme, jak dobrý zásah melioračních pracovníků a inženýrů pod hesly „Dobyjme Sibiř“ a „Dejte nám novou vodní elektrárnu“ (nebo tak nějak) zcela demoluje dílo matky přírody. Pytláctví v takových chvílích lze považovat za „čištění“ vod, které byly kdysi bohaté na druhy a velikosti ryb.

Není zvykem, abychom chránili svět kolem sebe ani pod tvrdou rukou zákona. Jednou jsem četl, že v Jižní Americe byly před zaplavením území při stavbě vodní elektrárny přiděleny prostředky na odchyt a přesídlení ptáků a zvířat. A to v zemích, které jsou považovány za třetí svět.

To jsem však opět odbočil od tématu.

Co lze přičíst přednostem odpadních ryb, jako těch nejpočetnějších?

Za prvé, přímá účast v mnoha potravinových řetězcích. Plevel, který je základem zásobování potravou pro velké a ekonomicky cenné ryby, udržuje počet těchto ryb. Dokonce i ve vzdálených letech „stagnace“ vědci dokázali, že po masovém rozšíření plevelných ryb v nových nádržích dochází ke zvýšení počtu velkých ryb – štiky, okoun, asp, ide.

Za druhé, čím rozmanitější je společenství, tím stabilnější je biologická rovnováha v nádrži. O to těžší je to rozbít.

A pro nás, rybáře, je to radost. I když se snažíme ulovit tu největší, trofejní rybu, je nepravděpodobné, že odmítneme chytit bezútěšný na běžný muškařský prut. I kvůli rozmazlování. A vzpomeňte si na slavnou rybí polévku z ruff a gudgeon. Ruff je odpadní ryba. Co je potom vrcholem královské rybí polévky? A co samostatná kasta rybářů „ershatnik“?

To je právě ono, s největší pravděpodobností k tomu přistupujeme ze špatného úhlu, když tomu dáme ponižující název – trash fish.