Co dělá z holubů nevítané hosty na balkoně. Zprávy ze společnosti

„Belgorodské izvěstie“ radí ornitolog, vedoucí výzkumník přírodní rezervace Bělogorje Alexander Sokolov.

«Na rok jsme odjeli z Bělgorodu. A když jsme se vrátili, našli jsme na nezaskleném balkóně nezvané nájemníky – holuby. V rohu si postavili hnízdo a samozřejmě všechno kolem bylo pokryté jejich exkrementy. Počkali jsme, až mláďata vyrostou a vyletí z hnízda, a balkon jsme umyli speciálním dezinfekčním prostředkem. Ptáci ale stále létají, i když je odháníme. Na radu z internetu jsme koupili pár plastových vran v životní velikosti. Holubi se na strašáky zpočátku dívali opravdu s neklidem, ale pak si na ně zvykli a začali si zase nosit klacky do nového hnízda. Koupili a přišroubovali jsme na balkon dětskou hračku “Veterok”, ale ani to nezabralo. Mnozí radí pověsit síť proti ptákům, nebo ještě radikálněji zasklít balkon. Ale to druhé opatření není levné. Možná nám někdo, kdo dobře zná ptačí zvyky, poradí, co s tím?“ zeptal se obyvatel Belgorodu Tatiana.

Přečtěte si také

Foto: Pavel Kolyadin
„Touha po letu.“ Proč obyvatel Belgorodu Viktor Charitonov miluje holuby

„Pokud věříme historikům a archeologům, člověk začal domestikovat divoké holuby kolem poloviny 5. století před naším letopočtem,“ poznamenal. Alexander SokolovStalo se to v Mezopotámii, což je dnešní Irák. Když se lidé stěhovali, vzali s sebou domestikované holuby, ale někteří z nich odletěli. Tito ptáci se však rozhodli, že se do divokého prostředí vracet nemají – začali žít vedle lidí. Tak došlo k druhotnému zdivočení holubů. Jejich počet prudce vzrostl – v Evropě jsou rozšířeni téměř všude.“

V centrální oblasti Černozemě se vyskytuje pět druhů holubů, z nichž tři v současnosti hnízdí v obydlených oblastech. Nejběžnějším je holub skalní.

Nyní již ztratil svůj původní vzhled kvůli příbuzenskému křížení s domácími holuby: vznikly mutace, které se odrážejí v barvě. Mezi skalními holuby se také vyskytují jedinci s chlupatými nohami nebo s ocasy, jako holubi plemene „páv“.

Foto: Pavel Kolyadin (archiv)

„V zásadě jsou skalní holubi původně obyvateli hor, útesů a některých strmých útesů. A protože zpočátku hnízdili na takových místech, vybírali si pro tyto účely i vícepatrové kamenné budovy ve městech: usazovali se na římsách, římsách, ve výklencích, na balkonech a na mostních konstrukcích. Pokud jde o venkovská sídla, tam zpočátku nebylo mnoho kamenných budov, takže se holubi přizpůsobili a začali se usazovat v dřevěných stodolách, kravínech – jakýchkoli lidských budovách,“ uvedl ornitolog.

Podle něj si holubi pro to stále vybírají obytné, průmyslové nebo užitkové budovy, obvykle pevné, s jakousi střechou nebo baldachýnem. Proto je pro odplašení holubů nutné minimalizovat přítomnost takových prvků v budově. Například pokud se jedná o výklenky, je třeba je nějakým způsobem utěsnit, aby si v nich holubi nemohli postavit hnízdo. Pokud se jedná o stavby, které vyžadují větrání, je třeba je zakrýt sítí, aby se do nich ptáci nedostali. Někteří se uchylují k nelidským metodám boje s ptáky – pastím a jedům. To ale není řešení problému, protože na místo mrtvých přiletí jiní holubi, pokud existuje faktor predisponující je k hnízdění. Problém lze vyřešit pouze radikálně konstruktivním způsobem – vyloučením možnosti stavby hnízda, pokud to bezpečnostní opatření dovolí.

„Místo zasklení můžete na balkon také zavěsit síť. Zde je ale z humanitárních důvodů potřeba dbát na to, aby tato síť byla správná: aby se do ní ptákům nezasekly tlapky a oni v nich neuhynuli. Proto by se mělo jednat o síť s jemnými oky z hustého materiálu. A dobře napnutou – dole můžete zavěsit závaží, aby dovnitř nemohl vlétnout pták a důkladně se do ní zamotat,“ dodal Sokolov.

Strašidla a další různé metody plašení ptáků na ně také mohou fungovat, ale zpravidla pouze zpočátku. Každý takový dráždivý prostředek vyžaduje doprovod – zvuk nebo pohyb. A to vše je třeba rozvíjet postupně, což bude poměrně obtížné zorganizovat. Proto je lepší problém řešit konstruktivně.

Holuba skalního lze nazvat typickým synantropním druhem – jeho životní styl je po mnoho staletí úzce spjat s lidmi a jejich domovy. Tento pták je nám všem již dlouho dobře známý. Relativně nedávno se však z historického hlediska v naší městské fauně objevily další dva druhy holubů.

Foto: Pavel Kolyadin (archiv)

Po skalním holubovi naše města kolonizoval holub bělohlavý, který se do Ruska usadil z jihozápadní Asie. Je jedenapůlkrát menší než skalní holub, má růžovo-krémově hnědé zbarvení a černý náhrdelník na krku. Má také velmi charakteristický vrkavý zvuk. V osadách centrální Černozemní oblasti byl pozorován od 1970. let XNUMX. století a nyní se stal nedílnou součástí naší městské fauny.

Relativně nedávno – od konce minulého století – začal do našich sídel pronikat velký lesní holub – holub hřivnáč. Je dvakrát mohutnější než holub skalní. Jeho zbarvení je pestré: bílý náhrdelník na krku, peří, kromě obvyklých šedých tónů pro holuby, zahrnuje prvky černé, bílé a šedohnědé barvy.

„Na rozdíl od holuba skalního tyto dva druhy hnízdí na stromech. Snaží se svá hnízda maskovat, ale snadno je spatřit. Všechny tři druhy holubů mají hnízda poněkud nedbalá: naprosto chatrná – pár větviček. Stejně jako holubi skalní, i holub obecný a holub hřivnáč kladou pouze dvě vejce – a za léto mohou vylíhnout dvě, maximálně tři mláďata. Holub skalní je ale plodný: vylíhne pět nebo šest mláďat. Samozřejmě ne všechna mláďata přežijí – mladší z páru často nedostává dostatek potravy. Mimochodem, zajímavý fakt: holubi krmí svá mláďata tzv. „ptačím mlékem“ – jedná se o bílkovinno-tukovou látku, která se produkuje v jejich lůžku. A když trochu vyrostou, nosí jim rostlinnou potravu – holubi jsou převážně ptáci živící se zrním, zejména ti městští,“ vysvětlil vedoucí výzkumník přírodní rezervace Bělogorje.

Foto: Pavel Kolyadin (archiv)

Ale tak vysoká plodnost podle něj vede k tomu, že počet skalních holubů ve městech roste. A v ideálním případě by měl být kontrolován. Alespoň v souvislosti s tím, že kvůli jejich vysoké koncentraci ve městech ptáci často onemocní a jsou přenašeči různých ornitóz:

„Proto varuji soucitné staré dámy a rodiče malých dětí, kteří krmí holuby: pokud se pták chová podivně a neodlétá, je lepší se ho nedotýkat rukama – s největší pravděpodobností je nemocný.“

Tamara Akinshina