Co jsou římské číslice?
K označení čísel v latinském jazyce jsou přijímány kombinace následujících sedmi znaků: I (1), V (5), X (10), L (50), C (100), D (500), M (1000 ). Například číslo 3 v římské číselné soustavě by bylo označeno jako III.
Níže jsou latinská čísla, jejich pravopis textu a ruská výslovnost:
| Arabské číslice | Latinské (římské) číslice | Psaní textu | Ruská výslovnost |
|---|---|---|---|
| 1 | I | neobvyklý | unus |
| 2 | II | duo | duo |
| 3 | III | tři | tres |
| 4 | IV | čtenář | quattuor |
| 5 | V | chinque | quinque |
| 6 | VI | pohlaví | sex |
| 7 | VII | září | září |
| 8 | VIII | okto | octo |
| 9 | IX | Nový | novem |
| 10 | X | prosinec | detsem |
| 11 | XI | unděcim | undecim |
| 12 | XII | duoděcim | duodecim |
| 13 | XIII | treděcim | tradetsim |
| 14 | XIV | quattuorděcim | quattoordecim |
| 15 | XV | quindecim | quindecim |
| 16 | XVI | seděcim | sedetzim |
| 17 | XVII | septenděcim | septendetsim |
| 18 | XVIII | duodeviginti | duodeviginti |
| 19 | XIX | undeviginti | undeviginti |
| 20 | XX | viginti | viginti |
| 21 | XXI | viginti unus (unus et viginti) | |
| 22 | xxii | viginti duo (duo et viginti) | |
| 28 | Xxviii | duodetriginta | duodetriginta |
| 29 | XXIX | undetriginta | undetriginta |
| 30 | XXX | trigint | triginta |
| 40 | XL | kvadragina | kvadragina |
| 50 | L | Quinquaginta | Quinquaginta |
| 60 | LX | šedesátý | sexagynth |
| 70 | LXX | Septuaginta | Septuaginta |
| 80 | LXXX | osmdesát | oktogynta |
| 90 | XC | nonaginta | nonagynta |
| 100 | C | sto | centum |
| 200 | CC | ducenti | Ducenti |
| 300 | CCC | trecenti | trcenti |
| 400 | CD | quadringenti | quadringanti |
| 500 | D | kvintenti | quingenti |
| 600 | DC | sescenti | sescenti |
| 700 | DCC | septingenti | septinganti |
| 800 | DCC | octingenti | Octingenty |
| 900 | CM | nongenti | nongenti |
| 1000 | M | míle | proso |
| 2000 | MM | duo milia | duo milia |
| 5000 | _PROTI_ | quinque milia | quinque milia |
| 10000 | _X_ | prosince milia | prosince milia |
| 10000 | _XX_ | viginti milia | Viginti Milia |
| 100000 | _C_ | centum milia | centum milia |
| 1000000 | _PROTI_ | decies centena milia | decies centena milia |
Římský (latinský) číselný systém není zcela nepoziční, protože číselný systém má další pravidlo, které ovlivňuje množství, které číslice představuje v závislosti na její pozici. Toto pravidlo zakazuje použití stejné číslice více než 3x za sebou, takže tři je III a čtyři už IV a I(1), stojící před větší číslicí V(5), znamená odčítání, že je, ve skutečnosti se rovná -1, těm. je-li znaménko označující menší číslo vpravo od znaménka označujícího větší číslo, pak by se mělo menší číslo přičíst k většímu, je-li vlevo, pak odečíst, a to:
- VI – 6, tj. 5+1
- IV – 4, tj. 5-1
- XI – 11, tedy 10+1
- IX – 9, tj. 10-1
- LX – 60, tedy 50+10
- XL – 40, tj. 50-10
- CX – 110, tedy 100+10
- HS – 90, tj. 100-10
- MDCCCXII – 1812, tj. 1000+500+100+100+100+10+1+1
- MCMXVII – 1917, tj. 1000+1000-100+10+5+1+1
- MCMLXI – 1961, tj. 1000+1000-100+50+10+1
Všechna písmena latinské abecedy jsou diskutována na stránce Latinská písmena a latinská abeceda.
Číslice v latině
Číslice v latině jsou:
- ● kvantitativní (cardinalia), například: jeden, dva, tři atd.;
- ● pořadové číslo (ordinalia), například: první, druhý, třetí atd.;
- ● dělení (distributīva), například: dva, tři atd.;
- ● číselná příslovce (příslovce), například: jednou, dvakrát, třikrát atd.
| Arabské číslice | Římské číslice | Kardinální čísla | Pořadová čísla |
|---|---|---|---|
| 1 | I | unus, a, ehm jedna, jedna, jedna | primus, a, um první, aya, oh |
| 2 | II | duo, ae, o dva, dva, dva | secundus, a, um druhý, aya, oh |
| 3 | III | tres, tria tři | tertius, a, um třetí, ano, vy |
| 4 | IV | quattuor čtyři | quartus, a, um čtvrtý, aya, oh |
| 5 | V | quinque pět | quintus, a, um pátý, aya, oh |
| 6 | VI | sex šest | sextus, a, um šestý, oh, oh |
| 7 | VII | sedmé září | septĭmus, a, um sedmý, aya, oh |
| 8 | VIII | osm osm | octāvus, a, um osmý, aya, oh |
| 9 | IX | listopad devět | nonus, a, um devátý, aya, oh |
| 10 | X | desátého prosince | decĭmus, a, um desátý, aya, oh |
| 11 | XI | unděcim | undecimus, a, um |
| 12 | XII | duoděcim | duodecimus, a, um |
| 13 | XIII | treděcim | tertius decimus |
| 14 | XIV | quattuorděcim | quartus decimus |
| 15 | XV | quindecim | quintus decimus |
| 16 | XVI | seděcim | sextus decimus |
| 17 | XVII | septenděcim | septĭmus decĭmus |
| 18 | XVIII | duodeviginti | |
| 19 | XIX | undeviginti | undevicesĭmus |
| 20 | XX | viginti | neřesti |
| 21 | XXI | viginti unus (unus et viginti) | vicesĭmus primus (primus et vicesĭmus) |
| 22 | xxii | viginti duo (duo et viginti) | vicesĭmus secundus (secundus et vicesĭmus) |
| 28 | Xxviii | duodetriginta | duodetricesĭmus |
| 29 | XXIX | undetriginta | untetricimus |
| 30 | XXX | trigint | tricesĭmus |
| 40 | XL | kvadragina | quadragesĭmus |
| 50 | L | Quinquaginta | quinquagesĭmus |
| 60 | LX | šedesátý | sexagesĭmus |
| 70 | LXX | Septuaginta | septuagesĭmus |
| 80 | LXXX | osmdesát | oktogesĭmus |
| 90 | XC | nonaginta | nonagesĭmus |
| 100 | C | sto | centesĭmus |
| 200 | CC | ducenti, ae, a | ducentesimus |
| 300 | CCC | trecenti, ae, a | trecentesĭmus |
| 400 | CD | quadringenti, ae, a | quadringentesĭmus |
| 500 | D | quingenti, ae, a | kvingentesimus |
| 600 | DC | sescenti, ae, a | sescentesĭmus |
| 700 | DCC | septingenti, ae, a | septingentesĭmus |
| 800 | DCC | octingenti, ae, a | octingentesĭmus |
| 900 | CM | nongenti, ae, a | nongentesimus |
| 1000 | M | míle | millesimus |
| 2000 | MM | duo milia | bis millesimus |
1. Kardinální čísla (numeralia cardinalia) od 1 do 10, 20, 100 a 1000 jsou považovány za základní a je třeba je pamatovat. Názvy desítek a stovek (30–90 a 200–900) jsou odvozeny od základních; zbývající číslice jsou složené deriváty.
- 1) kardinální čísla od 11 do 17 se tvoří přidáním prvku k číslovce od 1 do 7 -decim (od prosince – 10), srov. z ruštiny -jedenáct, např.: un-děcim – jeden-jedenáct (11), duo-děcim – dvanáct-dvanáct (12) atd.;
- 2) desítky od 30 do 90 se tvoří přidáním prvku k číslovce od 3 do 9 -ginta, například: tri-ginta – třicet (30), quadra-ginta – čtyřicet (40) atd.;
- 3) stovky od 200 do 900 se tvoří přidáním prvku k číslici od 2 do 9 -centi, ae, a (od centu – 100) popř -genti, ae, a (po n), například: du-centi (200), tre-centi (300), quadrin-genti (400) atd.;
- 4) číslice 18, 19, 28, 29 atd. se tvoří odečtením dvou nebo jedné od následujících deseti, například: duo-de-viginti (dosl. „dva z dvaceti“ – 18), un-de -viginti („jeden z dvaceti“ – 19), duo-de-triginta (28), un-de-triginta (29);
- 5) číslovky 21–27, 31–37, 41–47 atd. se tvoří dvěma způsoby: a) jednotky se přičítají k desítkám jako v ruštině: jednadvacet – viginti unus, třicet dva – triginta duo; b) desítky se k jednotkám přidávají pomocí spojky et ‚a‘: unus et viginti (21), duo et triginta (32).
2. Řadové číslovky (numeralia ordinalia) se jako adjektiva první skupiny skloňují (f. r. v 1. tř., m. r. a sr. r. – ve 2. tř.).
3. Dělení čísel (numeralia distributīva) odpovězte na otázku „kolik?“ Skloňují se stejně jako přídavná jména 1. a 2. deklinace v množném čísle. h.
4. Číselná příslovce odpovězte na otázky „kolikrát?“, „jak často?“.
| Dělení čísel | Číselná příslovce |
|---|---|
| singŭli, ae, a jeden po druhém, jeden po druhém, jeden po druhém | semel jeden den, jednou |
| bini, ae, a dva po dvou, dva po dvou | bis dvakrát |
| terni, ae, a každý tři | ter třikrát |
| quaterni, ae, a každý čtyři | čtvrtletí čtyřikrát |
| quini, ae, a každý pět | quinquies pětkrát, pětkrát |
Skloňování číslovek
Z hlavních čísel jsou odmítnuty:
- ● unus, a, um – jako zájmenné přídavné jméno v jednotném čísle. h.;
- ● duo, ae, o – podle 1. a 2. deklinace v množném čísle. h. s prvky 3. deklinace;
- ● tres, tria – jako přídavná jména 3. deklinace v množném čísle. h.;
- ● ducenti, ae, a a další stovky – jako adjektiva 1. a 2. deklinace;
- ● milia (tisíce) – jako adjektiva 3. deklinace srov. R. v množném čísle h.:
| Casus | m | f | n | m | f | n |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Nom. | neobvyklý | una | unum | duo | duae | duo |
| Gen. | unīus | unīus | unīus | duōrum | duārum | duōrum |
| Že | uni | uni | uni | duōbus | duābus | duōbus |
| Acc. | unum | unam | unum | Duets | dvě | duo |
| Abl. | UNO | unā | UNO | duōbus | duābus | duōbus |
| Casus | m, f | n | n | m | f | n |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Nom. | tři | tria | milie | ducenti | ducentae | ducenta |
| Gen. | trium | trium | milia | ducentōrum | ducentārum | ducentōrum |
| Že | kmeny | kmeny | milĭbus | ducentis | ducentis | ducentis |
| Acc. | tři | tria | milie | duecentos | ducentas | duecentos |
| Abl. | kmeny | kmeny | milĭbus | ducentis | ducentis | ducentis |
Použití číslovek
1. Skloněná kardinální čísla se umisťují ve stejném pádě jako podstatná jména, ke kterým se vztahují, například:
- ● unus liber (nom. sg.) jedna kniha, video unum librum (acc. sg.) Vidím jednu knihu, sine uno libro (abl. sg.) bez jedné knihy;
- ● duo libri (nom. pl.) dvě knihy, video duo libros (přísl. pl.) Vidím dvě knihy, sine duōbus libris bez dvou knih;
- ● tria mala (nom. pl.) tři jablka, video tria mala (přísl. pl.) Vidím tři jablka, sine tribus malis bez tří jablek.
Pouze číslovka milia za sebou vyžaduje gen. pl.: duo milia librōrum (gen. pl.) dva tisíce knih.
2. Nesklonné základní číslovky fungují také jako definice a nemění pád podstatného jména, které definují: septem puěri (nom. pl.) sedm chlapců, video septem puěros (přísl. pl.) Vidím sedm kluků, cum septem puěris (abl. pl.) se sedmi kluky.
3. Řadové číslovky se shodují s podstatnými jmény v rodu, čísle a pádu: primus discipŭlus první studentsecundum pocillum druhý pohár, tertia amīca třetí přítelkyně.
4. Ve složených řadových číslovkách je každé slovo uvedeno v řadovém tvaru. Chcete-li například říci „tisíc devět set čtyřicet pět“, doslova latinsky musíte říci „tisíc devět set čtyřicet pět“: millesĭmus nongentesĭmus quadragesĭmus quintus. Se skloňováním se každé slovo mění.
5. Disjunktivní a adverbiální číslovky se používají k označení aritmetických operací dělení a násobení: quattuor bis sunt octo dvakrát čtyři – osm; decem bina sunt quinque deset děleno dvěma – pěti.
Gramatika ostatních slovních druhů je probrána na stránce Latin Grammar
Online kalkulačka – římské číslice
Níže jsou dvě kalkulačky pro převod čísel z rozsahu 1 – 3999 na římská čísla a naopak. Pro čísla větší než 3999 se používá mírně odlišný zápis.
Římské číslice — je číslovací systém používaný ve starověkém Římě a středověku. Tento systém se vyznačuje použitím velkých písmen k vyjádření číselných hodnot.
Jinými slovy, každé číslo je reprezentováno písmenem nebo kombinací několika. Výsledný součet souvisí s uspořádáním písmen. Na rozdíl od jiných číselných soustav také římské číslice nemají symbol nuly.
Tento systém číslování se skládá z sedm velkých písmen I (1), V (5), X (10), L (50), C (100), D (500) a M (1000). Významy těchto písmen lze kombinovat a reprezentovat tak větší čísla. Například číslo 11 lze reprezentovat jako XI (10 + 1) a číslo 123 jako CXXIII (100 + 20 + 3).
Zajímavostí o římských číslicích je způsob vyjádření čísla 4, tj. ve starověku se číslo 4 označovalo jako „IIII“. Nyní se však označuje písmenem „IV“, protože stejné znaménko by se nemělo opakovat. více než třikrát smlouva.
Jaký je původ římských číslic?
Přesný původ římských číslic není jasný a je předmětem debat mezi historiky a archeology. Předpokládá se však, že se vyvinuly z číselných systémů používaných starověkými Etrusky a Řeky , kteří obývali italskou oblast v předřímských dobách.
Předpokládá se, že první římské číslice byly jednoduché značky na dřevěných deskách nebo látce. Tyto symboly sloužily k zaznamenávání obchodní operace a další praktické otázky.
Postupem času se tyto znaky vyvinuly do složitějšího systému, který používal velká písmena k vyjádření číselných hodnot a byl široce používán ve starověkém Římě a středověku.
Jak fungují římské číslice?
Římské číslice se skládají ze sedmi různých velkých písmen: I, V, X, L, C, D a M. Každé písmeno představuje samostatnou číselnou hodnotu:
Pro vytvoření větších čísel se tato písmena kombinují zvláštním způsobem. Zde je několik ilustrujících příkladů , jak fungují římské číslice:
Pro reprezentaci čísel sestávajících z jednotek píšeme tolik symbolů „I“, kolik je potřeba jednotek. Například pro reprezentaci čísla 3 se píší tři symboly „I“: III.
Symbol „V“ se používá k vyjádření čísel, která obsahují pět jednotek. Například pro vyjádření čísla 5 se napíše „V“.
Pro reprezentaci čísel sestávajících z jednotek a pětek se kombinují symboly „I“ a „V“. Například pro reprezentaci čísla 4 píšeme „IV“ (symbol „I“ před symbolem „V“).
Pro reprezentaci čísel větších než 1000 napište tolik symbolů „M“, kolik jich je tisíc. Například pro reprezentaci čísla 2500 napište dva symboly „M“: MM.
Jakých je 5 pravidel pro konstrukci římských číslic?
Pět základních pravidel pro římské číslice:
1. Čísla se čtou zleva doprava.
- Příklad: Pokud zapíšeme číslo XXV, pak musíme začít zleva: 10 + 10 + 5 = 25.
2. Písmeno se nesmí opakovat více než třikrát za sebou.
- příklad Pro reprezentaci čísla 30 napište místo „IIIIIIIIIIII…“ „XXX“ (tři symboly „X“).
3. Pro vyjádření většího čísla se písmeno s větší číselnou hodnotou umístí napravo od písmen s menší číselnou hodnotou. Tímto způsobem se hodnoty sčítají. V další části podrobně popíšeme čísla, která lze odčítat, proto doporučujeme, abyste si tuto část přečetli.
- příklad Pro vyjádření čísla 39 napište „XXXIX“ (tři symboly „X“, následované symbolem „I“ a symbolem „X“).
4. Když je písmeno s nižší číselnou hodnotou umístěno nalevo od písmene s vyšší číselnou hodnotou, tato hodnota se odečte.
- příklad Pro vyjádření čísla 4 se místo „IIII“ napíše „IV“ (symbol „I“ před symbolem „V“).
5. Symboly „V“ a „L“ nelze umístit nalevo od písmene s vyšší číselnou hodnotou a symboly „I“, „X“ a „C“ lze pouze odečítat.
- příklad Pro vyjádření čísla 49 napište místo „VL“ „XLIX“ (symbol „X“ před symbolem „L“ a symbolem „I“).
Tato pravidla pomáhají zajistit, aby každá římská číslice byla jedinečná, snadno čitelná a srozumitelná. Dodržováním těchto pravidel lze všechna celá čísla reprezentovat jasně a stručně.
Jak se klasifikují římské číslice?
Jeden ze způsobů, jak lépe pochopit, jak fungují římské číslice, je porozumět jejich klasifikaci Protože čísla stejného typu se řídí stejnými pravidly, když sčítání a odčítání hodnoty v kombinaci s jinými písmeny. Tato číselná soustava se dělí na následující tři typy:
1. Ty, které lze sčítat nebo odčítat v závislosti na pozici, ve které se nacházejí, a které lze opakovat až 3krát. Kromě toho se zapíší pouze jednou, pokud se odčítají:
Na druhou stranu je třeba poznamenat, že v desítkové soustavě se jakákoli kombinace číslic čte jako správné číslo. V případě římských číslic to však není totéž.
Tedy, když se učíme číst římské číslice , nemá smysl psát například „BB“ Protože víme, že „BB“ se ve skutečnosti píše symbolem „X“. Jelikož 5+5=10.
Jaký je rozdíl mezi etruským číslováním a desetinným číslováním?
Etruské číslování — je starověký číslovací systém používaný etruskou civilizací v Itálii.
Na druhou stranu, desetinné číslování je číselná soustava založená na pozicích, kde každá pozice představuje dělitel 10. Toto je nejčastěji používaná číselná soustava. v moderním světě , sahající až do starověké hinduistické civilizace.
Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma systémy je základ. Zatímco desítková soustava je založena na čísle 10, etruské číslování bylo šedesátková soustava , na základě čísla 60.
To znamená, že Etruskové používali kombinaci znaků k reprezentaci čísel do 60, nejen čísel 0 až 9, která používáme v desítkové soustavě.
Etruské číslice navíc neměly symbol nuly, což ztěžovalo provádění složitých matematických operací. Na druhou stranu, desetinné číslování s nulovým symbolem mnohem flexibilnější a umožňuje širokou škálu matematických operací.
Pro lepší pochopení se podívejme na příklady dvou forem digitální reprezentace níže:
| desetinné číslování | římské číslice |
| 42 | XLII |
| 99 | XCIX |
| 2021 rok | MMXXI |
Jak se správně vyslovují římské číslice?
Ne každý ví, jak se tato čísla vyslovují. Je to hlavně kvůli tomu, jak málo se dnes používají římské číslice. V dnešní době však jsou čteny a vyslovovány jako běžná čísla v západní desítkové soustavě.
Aby toho dosáhli, záleží jim na jeho skutečné hodnotě. V daném případě však jeho písemné použití aplikuje se takto:
- Pro identifikaci knih nebo kapitol se Kapitola II píše a čte jako Kapitola II.
- Pro označení scén hry je čtvrté dějství napsáno a čteno jako čtvrté dějství.
- Konečně, když se mluví o králích, císařích nebo papežích, píše se Jan Pavel II. a čte se Jan Pavel II.
K čemu se dnes používají římské číslice?
Ačkoli se římské číslice již v běžných číslovacích systémech nepoužívají, mají i dnes důležité využití. Mezi ně patří například:
- Číslování kapitol a stránek v knihách Mnoho knih, zejména akademických knih a učebnic, používá k číslování prvních kapitol a stránek římské číslice.
- Názvy monarchií a království Mnoho evropských zemí, včetně britské královny Alžběty II., používá k označení panovníků a vládců římské číslice.
- Architektura a památky Některé historické budovy a památky, jako jsou kostely, paláce a sochy, používají k označení pater nebo sekcí římské číslice.
- Označení měřicích systémů V různých měrných systémech, jako jsou velikosti listů papíru, se k označení konkrétních velikostí používají římské číslice.
Římské číslice se tedy stále používají v nejrůznějších kontextech, ale jejich použití je převážně ceremoniální a dekorativní.