Co jsou římské číslice?

K označení čísel v latinském jazyce jsou přijímány kombinace následujících sedmi znaků: I (1), V (5), X (10), L (50), C (100), D (500), M (1000 ). Například číslo 3 v římské číselné soustavě by bylo označeno jako III.

Níže jsou latinská čísla, jejich pravopis textu a ruská výslovnost:

Arabské číslice	Latinské (římské) číslice	Psaní textu	Ruská výslovnost
1	I	neobvyklý	unus
2	II	duo	duo
3	III	tři	tres
4	IV	čtenář	quattuor
5	V	chinque	quinque
6	VI	pohlaví	sex
7	VII	září	září
8	VIII	okto	octo
9	IX	Nový	novem
10	X	prosinec	detsem
11	XI	unděcim	undecim
12	XII	duoděcim	duodecim
13	XIII	treděcim	tradetsim
14	XIV	quattuorděcim	quattoordecim
15	XV	quindecim	quindecim
16	XVI	seděcim	sedetzim
17	XVII	septenděcim	septendetsim
18	XVIII	duodeviginti	duodeviginti
19	XIX	undeviginti	undeviginti
20	XX	viginti	viginti
21	XXI	viginti unus (unus et viginti)
22	xxii	viginti duo (duo et viginti)
28	Xxviii	duodetriginta	duodetriginta
29	XXIX	undetriginta	undetriginta
30	XXX	trigint	triginta
40	XL	kvadragina	kvadragina
50	L	Quinquaginta	Quinquaginta
60	LX	šedesátý	sexagynth
70	LXX	Septuaginta	Septuaginta
80	LXXX	osmdesát	oktogynta
90	XC	nonaginta	nonagynta
100	C	sto	centum
200	CC	ducenti	Ducenti
300	CCC	trecenti	trcenti
400	CD	quadringenti	quadringanti
500	D	kvintenti	quingenti
600	DC	sescenti	sescenti
700	DCC	septingenti	septinganti
800	DCC	octingenti	Octingenty
900	CM	nongenti	nongenti
1000	M	míle	proso
2000	MM	duo milia	duo milia
5000	_PROTI_	quinque milia	quinque milia
10000	_X_	prosince milia	prosince milia
10000	_XX_	viginti milia	Viginti Milia
100000	_C_	centum milia	centum milia
1000000	_PROTI_	decies centena milia	decies centena milia

Římský (latinský) číselný systém není zcela nepoziční, protože číselný systém má další pravidlo, které ovlivňuje množství, které číslice představuje v závislosti na její pozici. Toto pravidlo zakazuje použití stejné číslice více než 3x za sebou, takže tři je III a čtyři už IV a I(1), stojící před větší číslicí V(5), znamená odčítání, že je, ve skutečnosti se rovná -1, těm. je-li znaménko označující menší číslo vpravo od znaménka označujícího větší číslo, pak by se mělo menší číslo přičíst k většímu, je-li vlevo, pak odečíst, a to:

• VI – 6, tj. 5+1
• IV – 4, tj. 5-1
• XI – 11, tedy 10+1
• IX – 9, tj. 10-1
• LX – 60, tedy 50+10
• XL – 40, tj. 50-10
• CX – 110, tedy 100+10
• HS – 90, tj. 100-10
• MDCCCXII – 1812, tj. 1000+500+100+100+100+10+1+1
• MCMXVII – 1917, tj. 1000+1000-100+10+5+1+1
• MCMLXI – 1961, tj. 1000+1000-100+50+10+1

Všechna písmena latinské abecedy jsou diskutována na stránce Latinská písmena a latinská abeceda.

Číslice v latině

Číslice v latině jsou:

• ● kvantitativní (cardinalia), například: jeden, dva, tři atd.;
• ● pořadové číslo (ordinalia), například: první, druhý, třetí atd.;
• ● dělení (distributīva), například: dva, tři atd.;
• ● číselná příslovce (příslovce), například: jednou, dvakrát, třikrát atd.

Arabské číslice	Římské číslice	Kardinální čísla	Pořadová čísla
1	I	unus, a, ehm jedna, jedna, jedna	primus, a, um první, aya, oh
2	II	duo, ae, o dva, dva, dva	secundus, a, um druhý, aya, oh
3	III	tres, tria tři	tertius, a, um třetí, ano, vy
4	IV	quattuor čtyři	quartus, a, um čtvrtý, aya, oh
5	V	quinque pět	quintus, a, um pátý, aya, oh
6	VI	sex šest	sextus, a, um šestý, oh, oh
7	VII	sedmé září	septĭmus, a, um sedmý, aya, oh
8	VIII	osm osm	octāvus, a, um osmý, aya, oh
9	IX	listopad devět	nonus, a, um devátý, aya, oh
10	X	desátého prosince	decĭmus, a, um desátý, aya, oh
11	XI	unděcim	undecimus, a, um
12	XII	duoděcim	duodecimus, a, um
13	XIII	treděcim	tertius decimus
14	XIV	quattuorděcim	quartus decimus
15	XV	quindecim	quintus decimus
16	XVI	seděcim	sextus decimus
17	XVII	septenděcim	septĭmus decĭmus
18	XVIII	duodeviginti
19	XIX	undeviginti	undevicesĭmus
20	XX	viginti	neřesti
21	XXI	viginti unus (unus et viginti)	vicesĭmus primus (primus et vicesĭmus)
22	xxii	viginti duo (duo et viginti)	vicesĭmus secundus (secundus et vicesĭmus)
28	Xxviii	duodetriginta	duodetricesĭmus
29	XXIX	undetriginta	untetricimus
30	XXX	trigint	tricesĭmus
40	XL	kvadragina	quadragesĭmus
50	L	Quinquaginta	quinquagesĭmus
60	LX	šedesátý	sexagesĭmus
70	LXX	Septuaginta	septuagesĭmus
80	LXXX	osmdesát	oktogesĭmus
90	XC	nonaginta	nonagesĭmus
100	C	sto	centesĭmus
200	CC	ducenti, ae, a	ducentesimus
300	CCC	trecenti, ae, a	trecentesĭmus
400	CD	quadringenti, ae, a	quadringentesĭmus
500	D	quingenti, ae, a	kvingentesimus
600	DC	sescenti, ae, a	sescentesĭmus
700	DCC	septingenti, ae, a	septingentesĭmus
800	DCC	octingenti, ae, a	octingentesĭmus
900	CM	nongenti, ae, a	nongentesimus
1000	M	míle	millesimus
2000	MM	duo milia	bis millesimus

1. Kardinální čísla (numeralia cardinalia) od 1 do 10, 20, 100 a 1000 jsou považovány za základní a je třeba je pamatovat. Názvy desítek a stovek (30–90 a 200–900) jsou odvozeny od základních; zbývající číslice jsou složené deriváty.

• 1) kardinální čísla od 11 do 17 se tvoří přidáním prvku k číslovce od 1 do 7 -decim (od prosince – 10), srov. z ruštiny -jedenáct, např.: un-děcim – jeden-jedenáct (11), duo-děcim – dvanáct-dvanáct (12) atd.;
• 2) desítky od 30 do 90 se tvoří přidáním prvku k číslovce od 3 do 9 -ginta, například: tri-ginta – třicet (30), quadra-ginta – čtyřicet (40) atd.;
• 3) stovky od 200 do 900 se tvoří přidáním prvku k číslici od 2 do 9 -centi, ae, a (od centu – 100) popř -genti, ae, a (po n), například: du-centi (200), tre-centi (300), quadrin-genti (400) atd.;
• 4) číslice 18, 19, 28, 29 atd. se tvoří odečtením dvou nebo jedné od následujících deseti, například: duo-de-viginti (dosl. „dva z dvaceti“ – 18), un-de -viginti („jeden z dvaceti“ – 19), duo-de-triginta (28), un-de-triginta (29);
• 5) číslovky 21–27, 31–37, 41–47 atd. se tvoří dvěma způsoby: a) jednotky se přičítají k desítkám jako v ruštině: jednadvacet – viginti unus, třicet dva – triginta duo; b) desítky se k jednotkám přidávají pomocí spojky et ‚a‘: unus et viginti (21), duo et triginta (32).

2. Řadové číslovky (numeralia ordinalia) se jako adjektiva první skupiny skloňují (f. r. v 1. tř., m. r. a sr. r. – ve 2. tř.).

3. Dělení čísel (numeralia distributīva) odpovězte na otázku „kolik?“ Skloňují se stejně jako přídavná jména 1. a 2. deklinace v množném čísle. h.

4. Číselná příslovce odpovězte na otázky „kolikrát?“, „jak často?“.

Dělení čísel	Číselná příslovce
singŭli, ae, a jeden po druhém, jeden po druhém, jeden po druhém	semel jeden den, jednou
bini, ae, a dva po dvou, dva po dvou	bis dvakrát
terni, ae, a každý tři	ter třikrát
quaterni, ae, a každý čtyři	čtvrtletí čtyřikrát
quini, ae, a každý pět	quinquies pětkrát, pětkrát

Skloňování číslovek

Z hlavních čísel jsou odmítnuty:

• ● unus, a, um – jako zájmenné přídavné jméno v jednotném čísle. h.;
• ● duo, ae, o – podle 1. a 2. deklinace v množném čísle. h. s prvky 3. deklinace;
• ● tres, tria – jako přídavná jména 3. deklinace v množném čísle. h.;
• ● ducenti, ae, a a další stovky – jako adjektiva 1. a 2. deklinace;
• ● milia (tisíce) – jako adjektiva 3. deklinace srov. R. v množném čísle h.:

Casus	m	f	n	m	f	n
Nom.	neobvyklý	una	unum	duo	duae	duo
Gen.	unīus	unīus	unīus	duōrum	duārum	duōrum
Že	uni	uni	uni	duōbus	duābus	duōbus
Acc.	unum	unam	unum	Duets	dvě	duo
Abl.	UNO	unā	UNO	duōbus	duābus	duōbus

Casus	m, f	n	n	m	f	n
Nom.	tři	tria	milie	ducenti	ducentae	ducenta
Gen.	trium	trium	milia	ducentōrum	ducentārum	ducentōrum
Že	kmeny	kmeny	milĭbus	ducentis	ducentis	ducentis
Acc.	tři	tria	milie	duecentos	ducentas	duecentos
Abl.	kmeny	kmeny	milĭbus	ducentis	ducentis	ducentis

Použití číslovek

1. Skloněná kardinální čísla se umisťují ve stejném pádě jako podstatná jména, ke kterým se vztahují, například:

• ● unus liber (nom. sg.) jedna kniha, video unum librum (acc. sg.) Vidím jednu knihu, sine uno libro (abl. sg.) bez jedné knihy;
• ● duo libri (nom. pl.) dvě knihy, video duo libros (přísl. pl.) Vidím dvě knihy, sine duōbus libris bez dvou knih;
• ● tria mala (nom. pl.) tři jablka, video tria mala (přísl. pl.) Vidím tři jablka, sine tribus malis bez tří jablek.

Pouze číslovka milia za sebou vyžaduje gen. pl.: duo milia librōrum (gen. pl.) dva tisíce knih.

2. Nesklonné základní číslovky fungují také jako definice a nemění pád podstatného jména, které definují: septem puěri (nom. pl.) sedm chlapců, video septem puěros (přísl. pl.) Vidím sedm kluků, cum septem puěris (abl. pl.) se sedmi kluky.

3. Řadové číslovky se shodují s podstatnými jmény v rodu, čísle a pádu: primus discipŭlus první studentsecundum pocillum druhý pohár, tertia amīca třetí přítelkyně.

4. Ve složených řadových číslovkách je každé slovo uvedeno v řadovém tvaru. Chcete-li například říci „tisíc devět set čtyřicet pět“, doslova latinsky musíte říci „tisíc devět set čtyřicet pět“: millesĭmus nongentesĭmus quadragesĭmus quintus. Se skloňováním se každé slovo mění.

5. Disjunktivní a adverbiální číslovky se používají k označení aritmetických operací dělení a násobení: quattuor bis sunt octo dvakrát čtyři – osm; decem bina sunt quinque deset děleno dvěma – pěti.

Gramatika ostatních slovních druhů je probrána na stránce Latin Grammar

Online kalkulačka – římské číslice

Níže jsou dvě kalkulačky pro převod čísel z rozsahu 1 – 3999 na římská čísla a naopak. Pro čísla větší než 3999 se používá mírně odlišný zápis.

Římské číslice — je číslovací systém používaný ve starověkém Římě a středověku. Tento systém se vyznačuje použitím velkých písmen k vyjádření číselných hodnot.

Jinými slovy, každé číslo je reprezentováno písmenem nebo kombinací několika. Výsledný součet souvisí s uspořádáním písmen. Na rozdíl od jiných číselných soustav také římské číslice nemají symbol nuly.

Tento systém číslování se skládá z sedm velkých písmen I (1), V (5), X (10), L (50), C (100), D (500) a M (1000). Významy těchto písmen lze kombinovat a reprezentovat tak větší čísla. Například číslo 11 lze reprezentovat jako XI (10 + 1) a číslo 123 jako CXXIII (100 + 20 + 3).

Zajímavostí o římských číslicích je způsob vyjádření čísla 4, tj. ve starověku se číslo 4 označovalo jako „IIII“. Nyní se však označuje písmenem „IV“, protože stejné znaménko by se nemělo opakovat. více než třikrát smlouva.

Jaký je původ římských číslic?

Přesný původ římských číslic není jasný a je předmětem debat mezi historiky a archeology. Předpokládá se však, že se vyvinuly z číselných systémů používaných starověkými Etrusky a Řeky , kteří obývali italskou oblast v předřímských dobách.

Předpokládá se, že první římské číslice byly jednoduché značky na dřevěných deskách nebo látce. Tyto symboly sloužily k zaznamenávání obchodní operace a další praktické otázky.

Postupem času se tyto znaky vyvinuly do složitějšího systému, který používal velká písmena k vyjádření číselných hodnot a byl široce používán ve starověkém Římě a středověku.

Jak fungují římské číslice?

Římské číslice se skládají ze sedmi různých velkých písmen: I, V, X, L, C, D a M. Každé písmeno představuje samostatnou číselnou hodnotu:

Pro vytvoření větších čísel se tato písmena kombinují zvláštním způsobem. Zde je několik ilustrujících příkladů , jak fungují římské číslice:

Pro reprezentaci čísel sestávajících z jednotek píšeme tolik symbolů „I“, kolik je potřeba jednotek. Například pro reprezentaci čísla 3 se píší tři symboly „I“: III.

Symbol „V“ se používá k vyjádření čísel, která obsahují pět jednotek. Například pro vyjádření čísla 5 se napíše „V“.

Pro reprezentaci čísel sestávajících z jednotek a pětek se kombinují symboly „I“ a „V“. Například pro reprezentaci čísla 4 píšeme „IV“ (symbol „I“ před symbolem „V“).

Pro reprezentaci čísel větších než 1000 napište tolik symbolů „M“, kolik jich je tisíc. Například pro reprezentaci čísla 2500 napište dva symboly „M“: MM.

Jakých je 5 pravidel pro konstrukci římských číslic?

Pět základních pravidel pro římské číslice:

1. Čísla se čtou zleva doprava.

• Příklad: Pokud zapíšeme číslo XXV, pak musíme začít zleva: 10 + 10 + 5 = 25.

2. Písmeno se nesmí opakovat více než třikrát za sebou.

• příklad Pro reprezentaci čísla 30 napište místo „IIIIIIIIIIII…“ „XXX“ (tři symboly „X“).

3. Pro vyjádření většího čísla se písmeno s větší číselnou hodnotou umístí napravo od písmen s menší číselnou hodnotou. Tímto způsobem se hodnoty sčítají. V další části podrobně popíšeme čísla, která lze odčítat, proto doporučujeme, abyste si tuto část přečetli.

• příklad Pro vyjádření čísla 39 napište „XXXIX“ (tři symboly „X“, následované symbolem „I“ a symbolem „X“).

4. Když je písmeno s nižší číselnou hodnotou umístěno nalevo od písmene s vyšší číselnou hodnotou, tato hodnota se odečte.

• příklad Pro vyjádření čísla 4 se místo „IIII“ napíše „IV“ (symbol „I“ před symbolem „V“).

5. Symboly „V“ a „L“ nelze umístit nalevo od písmene s vyšší číselnou hodnotou a symboly „I“, „X“ a „C“ lze pouze odečítat.

• příklad Pro vyjádření čísla 49 napište místo „VL“ „XLIX“ (symbol „X“ před symbolem „L“ a symbolem „I“).

Tato pravidla pomáhají zajistit, aby každá římská číslice byla jedinečná, snadno čitelná a srozumitelná. Dodržováním těchto pravidel lze všechna celá čísla reprezentovat jasně a stručně.

Jak se klasifikují římské číslice?

Jeden ze způsobů, jak lépe pochopit, jak fungují římské číslice, je porozumět jejich klasifikaci Protože čísla stejného typu se řídí stejnými pravidly, když sčítání a odčítání hodnoty v kombinaci s jinými písmeny. Tato číselná soustava se dělí na následující tři typy:

1. Ty, které lze sčítat nebo odčítat v závislosti na pozici, ve které se nacházejí, a které lze opakovat až 3krát. Kromě toho se zapíší pouze jednou, pokud se odčítají:

Na druhou stranu je třeba poznamenat, že v desítkové soustavě se jakákoli kombinace číslic čte jako správné číslo. V případě římských číslic to však není totéž.

Tedy, když se učíme číst římské číslice , nemá smysl psát například „BB“ Protože víme, že „BB“ se ve skutečnosti píše symbolem „X“. Jelikož 5+5=10.

Jaký je rozdíl mezi etruským číslováním a desetinným číslováním?

Etruské číslování — je starověký číslovací systém používaný etruskou civilizací v Itálii.

Na druhou stranu, desetinné číslování je číselná soustava založená na pozicích, kde každá pozice představuje dělitel 10. Toto je nejčastěji používaná číselná soustava. v moderním světě , sahající až do starověké hinduistické civilizace.

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma systémy je základ. Zatímco desítková soustava je založena na čísle 10, etruské číslování bylo šedesátková soustava , na základě čísla 60.

To znamená, že Etruskové používali kombinaci znaků k reprezentaci čísel do 60, nejen čísel 0 až 9, která používáme v desítkové soustavě.

Etruské číslice navíc neměly symbol nuly, což ztěžovalo provádění složitých matematických operací. Na druhou stranu, desetinné číslování s nulovým symbolem mnohem flexibilnější a umožňuje širokou škálu matematických operací.

Pro lepší pochopení se podívejme na příklady dvou forem digitální reprezentace níže:

desetinné číslování	římské číslice
42	XLII
99	XCIX
2021 rok	MMXXI

Jak se správně vyslovují římské číslice?

Ne každý ví, jak se tato čísla vyslovují. Je to hlavně kvůli tomu, jak málo se dnes používají římské číslice. V dnešní době však jsou čteny a vyslovovány jako běžná čísla v západní desítkové soustavě.

Aby toho dosáhli, záleží jim na jeho skutečné hodnotě. V daném případě však jeho písemné použití aplikuje se takto:

• Pro identifikaci knih nebo kapitol se Kapitola II píše a čte jako Kapitola II.
• Pro označení scén hry je čtvrté dějství napsáno a čteno jako čtvrté dějství.
• Konečně, když se mluví o králích, císařích nebo papežích, píše se Jan Pavel II. a čte se Jan Pavel II.

K čemu se dnes používají římské číslice?

Ačkoli se římské číslice již v běžných číslovacích systémech nepoužívají, mají i dnes důležité využití. Mezi ně patří například:

• Číslování kapitol a stránek v knihách Mnoho knih, zejména akademických knih a učebnic, používá k číslování prvních kapitol a stránek římské číslice.
• Názvy monarchií a království Mnoho evropských zemí, včetně britské královny Alžběty II., používá k označení panovníků a vládců římské číslice.
• Architektura a památky Některé historické budovy a památky, jako jsou kostely, paláce a sochy, používají k označení pater nebo sekcí římské číslice.
• Označení měřicích systémů V různých měrných systémech, jako jsou velikosti listů papíru, se k označení konkrétních velikostí používají římské číslice.

Římské číslice se tedy stále používají v nejrůznějších kontextech, ale jejich použití je převážně ceremoniální a dekorativní.