Velký a hrozný čtenářský deník: nezbytný nebo ne? — REPIT Blog
Zaznamenávání vašeho zážitku ze čtení je velmi důležité! Mohou to být inspirativní citáty z přečteného díla, vaše vlastní myšlenky, které při čtení vyvstaly, důležité postřehy o postavách a tak dále. Ve školní praxi se má za to, že každý žák je povinen si vést čtenářský deník. Pojďme zjistit, zda je to pravda.
<strong>Proč si vést čtenářský deník?</strong>
Dle mého názoru byste si měli vést čtenářský deník výhradně podle své libosti, jinak hrozí, že se ze samotného procesu čtení stane povinnost, což znamená něco nudného a naprosto zbytečného. Naším úkolem je přesně opačný, chceme ve studentech vzbudit zájem a lásku ke čtení. Jak s tím může čtenářský deník pomoci?
Za prvé se může stát dalším prostorem pro kreativitu a sebevyjádření. Povzbuďte studenty, aby si vybrali jakoukoli formu deníku, která se jim líbí: může to být obyčejný školní sešit ve čtverci, krásný sešit, skicák nebo praktický kroužkový sešit. Do diáře můžete kreslit pomocí jasných tužek, fixů a barev. Můžete například zobrazit portrét spisovatele nebo nějakou významnou scénu z díla. Dětem se tento druh tvůrčí svobody obvykle líbí, což znamená, že se jim bude líbit i myšlenka vést si čtenářský deník. A pak, ejhle, budete vtaženi do fascinujícího literárního víru.
Za druhé, čtenářský deník vám pomůže zapamatovat si a uspořádat, co čtete. Občas se stane, že se studenti dobře orientují v dějových zvratech románu, ale pletou si jména postav. Čtenářský deník je dalším důvodem, proč si vše utřídit.
Ale největší výhodou vedení čtenářského deníku je, že zahrnuje reflexi toho, co čtete. V mysli dítěte se ustálila myšlenka, že čtení jakéhokoli textu zahrnuje vlastní aktivní jednání, nikoli pouze pasivní vnímání. Jinými slovy, psaní deníku vám pomůže naučit se pečlivě přemýšlet o textu.
Pro učitele je výhodou čtenářského deníku, že můžete snadno sledovat, která díla vaše dítě již četlo, a posoudit hloubku porozumění textům.
<strong>Jak si vést čtenářský deník</strong>
Navzdory naprosté svobodě designu je stále potřeba promyslet pravidla pro vedení deníku. Lze je rozvíjet společně se studenty, poctivě jim vysvětlovat, že čtenářský deník je potřeba ne k tomu, aby odněkud opisovaly resumé prací, ale aby text co nejlépe analyzovaly.
<strong>První pravidlo tedy zní: čtenářský deník se nemá známkovat!</strong>
Koneckonců, pokud se něco dělá pro hodnocení, pak je to opět „povinnost“. O jakém zájmu pak můžeme mluvit? Diář by však měl mít i nějaké praktické, pro děti velmi jednoduché a srozumitelné využití. Můžete například povolit jeho použití během testů a testů (samozřejmě za určitých podmínek, o kterých se budeme bavit níže).
Aby se čtenářský deník nezměnil v banální cheat, souhlaste s tím, že nebude obsahovat shrnutí nebo „analýzu“ děl zkopírovaných odnikud. Co by měl obsahovat?
Chcete-li začít, musíte poskytnout následující informace:
- Celé jméno autora díla a roky jeho života (pokud dítě rádo kreslí, můžete přidat portrét);
- název díla a rok vydání;
- žánr díla;
- stručná historie vzniku díla;
- hlavní postavy díla a jejich stručná charakteristika.
Poté obvykle nechám své studenty rozdělit svůj notebook do dvou nestejných sloupců. Do levého sloupce musíte napsat citace z díla a do pravého sloupce vlastní myšlenky nebo poznámky. Vypadá to takto:
| Citovat | Poznámky |
| Jmenoval se. Grigorij Alexandrovič Pečorin. Byl to milý chlap, troufám si vás ujistit; jen trochu zvláštní. Vždyť třeba v dešti, v mrazu, lovit celý den; všichni budou prochladlí a unavení – ale nic jemu. A jindy sedí ve svém pokoji, cítí vítr, ujišťuje ho, že je nachlazený; okenice klepe, on se otřese a zbledne; a se mnou šel k divočákovi jeden na jednoho; Bývalo to tak, že jste ze sebe celé hodiny nevyšli ani slovo, ale někdy, jakmile začal mluvit, praskl vám žaludek smíchy. Ano, pane, byl velmi zvláštní a musel to být bohatý muž: kolik různých drahých věcí měl. | Charakteristika Pečorina od Maxima Maksimycha. |
Po vyplnění pracovního listu doporučuji ponechat prostor pro reflexi (co se vám líbilo a co ne, jaké myšlenky vznikly po přečtení atd.).
Upozorňujeme, že se jedná pouze o doporučení pro vedení čtenářského deníku. Můžete přidat nebo odebrat to, co považujete za nutné. Podle mého názoru tento způsob vedení čtenářského deníku pomáhá studentům utřídit si informace a upozornit na to nejdůležitější. Navíc se takové deníky snadno kontrolují.
<strong>Když čtenářský deník není potřeba</strong>
Přes všechny výhody vedení čtenářského deníku někdy stále není potřeba:
- Učitel (máma, táta, babička) vás nutí vést si deník. Dítě tak můžete od čtení na mnoho let jen odradit. Pamatujte, že tato touha musí být dobrovolná!
- Deník je veden formálně: dítě si opíše od spolužáků nebo z internetu. S tímto přístupem je samozřejmě méně škod, ale přínosy jsou také sporné.
- Deník se používá jako cheat sheet (výše jsem navrhl umožnit lidem nahlížet do deníku během testů, ale učitel musí chápat, že předtím, než to udělá, musí být záznamy zkontrolovány).
- Deník je veden nepravidelně a chaoticky.
- Dítě není naučené správně si vést deník, například vypisuje příliš velké části textu nebo věnuje pozornost detailům, chybí mu pointa. Než si tedy začnete vést čtenářský deník, musíte se ujistit, že student rozumí tomu, jak se to dělá a proč je to potřeba.
Čtenářský deník je tedy výborným nástrojem pro rozvoj řeči, čtenářské gramotnosti, paměti a vytrvalosti. Pokud se použije moudře, pomůže vám vytvořit si návyk pravidelného čtení a skutečně milovat beletrii.