20 lidí, kteří se rozhodli vlézt do cizího kláštera s vlastními pravidly a utrpěli kulturní šok / AdMe

Pokaždé, když jedeme do jiné země, se snažíme důkladně připravit a studovat průvodce a fóra. Všechny naše představy o novém místě se však mohou během několika sekund změnit, pokud se při odchodu z letiště náhle blíže podíváme na chování místních obyvatel.

ADME Rozhodl jsem se s vámi podělit o skutečné příběhy lidí, kteří se ocitli v cizí zemi, ale nenechali se zmást, když čelili nevysvětlitelným zvykům a obyčejím cizinců.

• Žiji v Německu. Vybírám si v supermarketu meloun. Vezmu si ho a zamyšleně na něj poplácám: zvoní, nezvoní – a tak dále k dalšímu. Mladý Němec sleduje, co se děje poblíž. S velmi chytrým pohledem vezme meloun a poplácá ho stejným způsobem. Tak hodně štěstí, chlapče, při výběru melounu! © „Overheard“ / Ideer
• Moji přátelé mě přijeli navštívit do Španělska ve staré Volze. Pozval jsem kluky, aby se podívali do města Cullera s krásnou pláží a arabskou pevností na vrcholu kopce. Sotva jsme vjeli do města, zastavila nás policie. Hádejte proč? Takové auto prostě nikdy neviděli. Ale nejpůsobivější byla jejich nabídka, že nás doprovodí! Tak jsme projeli celým městem až k pevnosti, kde se nám podařilo vtipkovat a vyfotit se s kluky v uniformách. © valencia_na / Instagram
• V Německu je zvykem všem za všechno poděkovat a usmívat se. V německé restauraci servírka odnáší talíře s nechutnými těstovinami a s úsměvem se ptá dobrou němčinou: „Chutnaly vám?“ Odpovídám jí s úsměvem: „Nechutné!“ A ona mi rusky odpovídá: „No, co se dá dělat, to je náš šéfkuchař.“ Dlouho jsme se smáli. © „Overheard“ / Ideer

• Bydlím v Paříži. Odbočím do své ulice a zastaví mě muž, asi čtyřicetiletý, a říká, že mi jen chtěl říct, že jsem neuvěřitelně krásná. Následuje rozhovor: ptá se, odkud jsem, co a jak. A pak se najednou zeptá: „Jste zamilovaná?“ Rozhodnu se mu hrát, široce se usměji a odpovím: „Šíleně!“ Na což se muž široce usměje, řekne: „Krásná,“ a klidně jde dál. © „Zaslechnuto“ / Ideer
• Mezinárodní projekt, úvodní přednáška. Vedle mě sedí neznámý Ital, otírá si minci košilí, pak k ní čichá, pak se jí dotýká rukama, znovu čichá. Otočí se ke mně a říká: „Věděl jsi, že mince voní, jen když se jich dotkneme rukama?“ No, můžu se taky chlubit zbytečnými fakty – odpověděl jsem: „Věděl jsi, že si můžeš přivonět na ohybu lokte?“ A on na to: „Nemožné!“ Očichl si své ohyby, pak moje. Tak začalo naše přátelství. Stejně jako psi. © „Overheard“ / Ideer
• Jednou se mi stalo, že mi Španěl vzal židli zpod nosu, pokrčil rameny, posadil se na ni a řekl: „Igualdad“ (v překladu „rovnost“ – pozn. red.) ADME). A já tam zůstala stát s otevřenou pusou z tohoto nedžentlmenského jednání. © olgasonrisa / Instagram
• Přijel jsem do Evropy na výměnu. Celá skupina se sešla na víkend na dači. Sbalil jsem si dost věcí na měsíc, takže bylo těžké táhnout kufr. Požádal jsem o pomoc jednoho Itala.
  – Jsi si jistá?
  – Ano, prosím pomozte.
  – No dobře.
  Vzal mi kufr a odtáhl ho k autu. Pak ke mně přiběhl další španělský spolužák a jemně mi vysvětlil, že když s tímhle Italem nedoufám ve vztah, tak si kufr mám dotáhnout sama. A tak jsem mu důrazně naznačila, že se k němu chci sblížit. Z plných plic jsem na něj křičela, aby mi kufr dal. © „Overheard“ / Ideer

• Londýn. Jedu metrem. Nastupuje matka se synem (maximálně 5 let). Pravděpodobně si opakují lekci francouzštiny. K chlapci přistoupí muž a francouzsky ho pochválí za skvělou výslovnost. Pak se ho španělsky zeptá, jestli rozumí, a chlapec mu plynně odpoví stejným jazykem. Páni! To je ale matka, to je ale vzdělání! © „Overheard“ / Ideer
• Dnes jsem jel pařížským metrem. Momentálně vyměňují vagóny za nové a na dveřích starých, které končí provoz, jsou cedule: „Toto je moje poslední jízda s vámi. Sbohem!“ No, nikdy by mě nenapadlo, že obyčejná cedule může ve vás vyvolat lítost nad vagónem metra, nad obyčejným starým kusem železa. © „Overheard“ / Ideer

• Letěla jsem s přítelem do Řecka a hned první den jsem ztratila telefon. Hledali jsme ho celý večer, ale nemohli jsme ho najít. Byla jsem naštvaná a naštvaná sama na sebe. Pak jsem se rozhodla, že se budu zlobit doma, ale prozatím si můžu užít dovolenou. Vrátili jsme se domů a o 2 týdny později mému příteli zavolali: nějaký muž, Francouz, našel telefon a vzal si ho s sebou do Francie, chce ho vrátit. Poslal ho balíkem a já mu samozřejmě vrátila peníze a trochu přidala. Později se zeptal, proč jsem ho vrátila, a ještě víc. Překvapivé. © „Overheard“ / Ideer
• Nedávno jsem byl v Londýně. Pár minut před zavírací do pekárny jsem vešel a zeptal se:
  — Kolik stojí ty housky?
  „Vůbec ne, vezměte si to zadarmo,“ odpověděl prodavač.
  „Jsou staré?“ zeptal jsem se znovu.
  – Ne, dnešní, zítra přinesou čerstvé a tyhle nikomu neprodám, ani dnes. Tak si je vezměte všechny.
  Vzal jsem si pár kousků, byly moc chutné. © „Overheard“ / Ideer
• Německo. Stojím ve frontě u pokladny v supermarketu. Pokladní je velmi hubený muž středního věku. Přede mnou stojí dvě dívky, už zaplatily a vyzvedávají si nákupy, takže má pokladní pár vteřin na odpočinek. Podívá se ke vchodu do obchodu a tam je žena s toy teriérem. Zhodnotí situaci (holky se stále prohrabují, není místo, zatím není možné skenovat produkty), rychle vyběhne ze svého místa a běží k psovi. Pozdraví ženu a s naprosto dojatým pohledem začne psa mazlit. Vrací se na své pracovní místo, když jsou dívky téměř připravené, otírá si ruce antibakteriálním gelem – a tady je zase, celý sebraný a zdvořilý, pozdraví mě a skenuje mi produkty. Pozitivita na půl dne je zaručena! © „Overheard“ / Ideer

Vždycky mě šokují ti „mazliví psi“. Jsem na tom stejně, kolem žádného psa neprojdu bez úsměvu. Ale k pomazlení můžu pozvat jen ty, kteří na mě zaprvé zamávají ocasem, a zadruhé s dovolením majitelů. Aby to psovi nezpůsobovalo stres.
Možná ale ten a tamten prodejce jsou staří přátelé a je to pro ně jakýsi rituál.

• Přijela jsem na Vánoce navštívit dceru ve Francii. Do přímořského města na jihu – a najednou napadl sníh! Tenká bílá vrstva pokrývala silnice, zelenou trávu a stromy. Připravovala jsem vnučky do školky a školy. Můj zeť měl velké oči: „Ve sněhu?! Autem?! Jak?!“ Dorazili jsme. Školka a škola byly zavřené a na dveřích visel cedule: „Vyučování zrušeno. Přírodní katastrofa.“ Jsou tak vtipné! © „Overheard“ / Ideer
• Pracuji v kavárně v Německu. Moji kolegové stojí nad miskou vajec a přemýšlejí, jestli předchozí směna vejce uvařila, nebo ne. Přišel jsem k nim, vzal jedno vejce, roztočil ho a řekl, že je uvařené. Soudě podle výrazu v jejich tvářích, jejich životy už nikdy nebudou stejné. © „Overheard“ / Ideer

• Emigroval jsem do Německa a jako každý emigrant jsem musel složit zkoušku A1. Nechal jsem si od učitele v důchodu učit němčinu, za což jsem mu velmi vděčný. A úplně zdarma. Takže tam byl jeden úkol, ve kterém se slova musela podtrhávat různobarevnými čarami, a já měl jen pero a tužku. Vzal jsem si tužku a zrovna jsem se chystal podtrhnout, když se můj učitel začal rozhořčovat, že tužka se nehodí a že by se to mělo dělat různými barvami, tak jak je to napsáno. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je možné jednoduše použít různé čáry, ale bylo to marné. Neváhal a šel do 2. patra pro tužky, rozhořčeně všechno podtrhl a ukázal mi výsledek s tím, že by se to mělo dělat takto. Trpělivě jsem čekal, až všechno dokončí, pak jsem vzal tužku a klidně nakreslil tečkovanou čáru naproti červené čáře, vlnovku naproti zelené. Měli jste vidět jeho oči! Muži se zhroutil svět nebo se obrátil vzhůru nohama, to nevím jistě. Pak přišlo upřímné překvapení a potěšení z objevu, že je to možné udělat tímto způsobem. © „Overheard“ / Ideer
• Jednou jsem ohromil německého celníka: Jel jsem z Běloruska do Německa. Na polsko-německých hranicích mě německý celník požádal, abych otevřel kufr, a první věc, kterou při tom uviděl, byl velký pytel sušených jablek. Když jsem se ho zeptal, proč potřebuji tolik sušených jablek, upřímně jsem odpověděl: „Tchyně mi dala v zimě kompot.“ Auto už dál nekontroloval, ale dlouho stál bez hnutí – zřejmě si informaci jen uvařil. © „Zaslechl“ / Ideer

Zajímalo by mě, jestli ta dívka není rozvedená, ale vdova, budou proti tomu i rodiče? „Vzal sis ji jako vdovu a jako vdovu ji i necháš!“? Co se mě týče, pokud chtějí přijít na kloub, tak se k kloubům dostanou v každém případě.

• Nedávno jsem se přestěhoval do Londýna. Všechno je v pořádku, ale je tu jedna věc: každý večer kolem 19:00 jezdí v zmrzlinářském voze chlapík převlečený za klauna a hraje tuhle hnusnou melodii, jako v hororu. Klaunů se bojím od dětství a i tady se mi podařilo dostat. © „Overheard“ / Ideer
• Je nám 32 let, milujeme se, svatba je za rohem, chodíme spolu už dlouho. Za týden by nás měli poprvé navštívit jeho rodiče v našem novém domově. Včera mě můj milovaný požádal, abych mu na zvonek a poštovní schránku nalepila své příjmení (žijeme v Německu, moje příjmení je německé, po bývalém manželovi). Ukázalo se, že jeho rodiče o tom nevěděli. A obecně mu nikdy nedovolí vzít si rozvedenou ženu. Třeba se jednou rozvedla a podruhé opustí jejich syna. © „Overheard“ / Ideer
• Pracoval jsem ve Francii na restaurování hradu. Seděl jsem na hromadě kamení a říkal si: „Proč nezpívat?“ A začal jsem brečet: „Světlo ozářilo mou nemocnou duši.“ Jeden Francouz ke mně přišel a řekl, že mají znamení: když člověk hrozně zpívá, bude druhý den pršet. Pršelo 3 dny po sobě. © „Overheard“ / Ideer

Může se se svým synem rozvést podruhé, pokud syn není o nic lepší než ten první. A ať už je žena rozvedena poprvé, nebo ne – výsledek na tom nezávisí.

• Na španělské pláži upoutala mou pozornost velmi krásná dívka s dokonalou postavou a six-packem. Najednou vběhla do vody, sahala jí asi po hrudník a kolem ní se začaly šířit šmouhy barvy pleti. Dívka vylezla z vody s hrůzou ve tváři a podívala se na své břicho. Podívala jsem se pozorně a všimla si, že six-pack, jako by tam nikdy nebyl, nikdy nebyl. A dívka se začala rozhlížet, jestli si někdo nevšiml její ostudy. © „Overheard“ / Ideer

Jaký kulturní šok jste zažil/a, když jste poprvé navštívil/a cizí zemi?

Fotografie v náhledu Zaslechnuto / Ideer

Nyní populární

16 lidí, kteří se nestydí za svůj vzhled

Fitness trenér odhaluje problémy dívek, které se potýkají s dobrou postavou

15 lidí, kteří od svého okolí nikdy nečekali takovou pořádnou akci

17 zajímavých příběhů, kde se lidé ocitli díky svým jménům a příjmením

Komentáře

Dřív mi tihle cizinci připadali vtipnější. A teď se mi to zdá vtipné. Ale s každou minutou začínám chápat, O KOLIK jsme chytřejší a vynalézavější než mnoho jiných zemí. Ve škole býval předmět s názvem „Logika“. Teď už neexistuje. Víte, že existují děti, které nechápou čas na hodinách s ručičkami? Lidé jsou čím dál hloupější, jsou k tomu vedeni. Programátoři nemají žádné emoce, rozumí jen počítačům atd.

„Přijela jsem na Vánoce navštívit dceru ve Francii. Do přímořského města na jihu – a najednou napadl sníh! Tenká bílá vrstva pokrývala silnice, zelenou trávu a stromy. Připravovala jsem vnučky do školky a školy. Zeť měl doširoka otevřené oči: „Ve sněhu?! Autem?! Jak?!“ Dorazili jsme. Školka i škola byly zavřené, na dveřích visel cedule: „Vyučování zrušeno. Živelná katastrofa.“ Jsou tak vtipné!“
Je pravda, že když pojedete na letních pneumatikách ve sněhu, umřete smíchy.

„Pracuji v kavárně v Německu. Moji kolegové stojí nad miskou vajec a přemýšlejí, jestli předchozí směna vejce uvařila, nebo ne. Přišel jsem k nim, vzal jedno vejce, roztočil ho a řekl, že je uvařené. Soudě podle výrazů v jejich tvářích, jejich životy už nikdy nebudou stejné.“
Nevím, jak v Německu kontrolují, jestli je vejce vařené nebo ne, ale silně pochybuji, že na to nemají způsob.

„Trpělivě jsem čekal, až domluví, pak jsem vzal tužku a klidně jsem nakreslil tečkovanou čáru naproti červené čáře a vlnovku naproti zelené. Měli jste vidět jeho oči! Mužův svět se zhroutil nebo obrátil vzhůru nohama, nevím přesně. Pak přišlo opravdové překvapení a potěšení z objevu, že je to možné.“
Můžu jen znovu protočit panenky, další nejchytřejší objevitel obecných pravd, TOHLE je možná možné, ale pokud je úkol napsaný RŮZNÝMI BARVAMI, tak to musíte udělat tak, jak je v úkolu, jinak práci prostě nezapočítete, ne ze zloby nebo závisti vaší „inteligence“, ale aby se zkoušející nezmátl a neudělal chybu.

„Tchyně mi dala v zimě kompot.“ Auto už dál nekontroloval, ale dlouho stál bez hnutí – zřejmě vstřebával informace.
Také bych uvízl na tom, že musím převážet sušená jablka přes dvě hranice, místo abych si je koupil ve vlastní zemi, i kdybych měl pytel.

„Pracoval jsem ve Francii na restaurování hradu. Seděl jsem na hromadě kamení a říkal si: ‚Proč nezpívat?‘ A začal jsem brečet: ‚Světlo ozářilo mou nemocnou duši.‘ Jeden Francouz ke mně přišel a řekl, že mají znamení: když člověk strašně zpívá, bude druhý den pršet. Pršelo tři dny po sobě.“
Zasmála jsem se, je to dobrý příběh)) Pokud neumíš zpívat, tak alespoň nekřič jako oběť, zvlášť když jsou kolem lidé